Aleš Hušák: Protikuřácký zákon? Buzerace dobrem

Vážený pane Kartousi,

kousal jsem se dlouho do ruky, jestli mám nebo nemám reagovat na Váš článek týkající se právní účinnosti zákona, který omezuje kouření na tzv. „veřejných“ místech. Nejsem žádný fanda Vašich názorů, hluboce a vášnivě s nimi nesouhlasím a nalezli bychom velmi málo společných názorů na současný svět. Na straně druhé, a nemusíte mi to věřit, jsem zásadní a trvalý příznivce svobody slova, takže i Vaše, dle mého názoru extrémní názory, máte právo pronášet a můžete mi věřit v tom, že budu první v řadě, který bude bojovat za to, abyste je pronášet mohl. Proto čtu i Britské listy, i když se s nimi v ničem neshodnu. Jsou bezvadným rozehrávačem určité mediální agendy, a to vždy dříve, než s ní přijdou mainstreamová multikulturální média. Proto jsou také cenné, včetně Vašich názorů.

ALE – to platí a bude platit tehdy, pokud je z Vašeho textu jasné a patrné, že mluvíte pravdu a bráníte pravdu, byť tu Vaši (neveďme prosím diskuzi o jedné jediné objektivní pravdě pro účely této reakce) a používáte pravdivé argumenty.

To pro Váš článek o polemikách kolem onoho „nekuřáckého“ zákona neplatí. Promiňte, ale používáte v něm nepravdivé argumenty a máváte praporem té nejhrubší propagandy v zájmu buzerace dobrem.

Jsem prosím celoživotní nekuřák. Celá moje rodina i rodiče jsou a byli nekuřáci. Někteří z mých přátel mi dokonce říkají, že jsem agresivní nekuřák, i když to pravda není. Vedl jsem ale mnoho osobních bojů za to, aby v mém okolí nikdo nekouřil, pokud mě to obtěžovalo. Ve veřejném i soukromém prostoru, ať ho už chápeme jakkoli.

Kde tedy vidím Vaše nepravdy a hrubou a nesnášenlivou propagandu.

Nemějte prosím strach o nás nekuřáky, kteří se bojí, že by se náhodou mohli dostat mimo hranice liberálního úsudku. Tak tomu totiž fakt není a mnoho z nekuřáků bych se dokonce obával nazvat zastánci liberálních názorů. Já totiž, shodou okolností, považuji liberalismus za velmi problematickou záležitost, ať už mluvím za sebe. A nemáte pravdu v tom, a zde je znak Vaší největší nepravdy, že zákaz kouření je omezováním osobních svobod. My, kteří proti části, a zdůrazňuji části tohoto zákona bojujeme a nesouhlasíme s ním, totiž nebojujeme proti zákazu kouření, ale proti vnucování zákazu kouření v soukromých prostorech, v zákonech k tomuto účelu vyjmenovaných. A to je velmi zásadní rozdíl. Jestli totiž chce stát zakázat kouření, mně to vadit vůbec nebude. Stejně tak zakazuje spoustu jiných věcí. Problém tohoto „zákazu“ je v tom, že je uplatňován jen velmi lokálně a pokrytecky. Doma a v autě u malých dětí kouřit mohu, v putyce, kde jsou jen samí staří chlapi u piva ne.

Naleznu s Vámi shodu v tom, že se nemá kouřit ve veřejných prostorech, a že my všichni, kteří představujeme stát (tedy občané České republiky), můžeme svými zákonnými údy (v tomto případě pomocí Parlamentu České republiky) omezit určité aktivity ve veřejném prostotu, v tomto případě kouření. Ve školách, nemocnicích, dopravních prostředcích, úřadech, místech povinného shromažďování, atd. atd. Tam všude s Vámi budu souhlasit. Dokonce i na zastávkách veřejné dopravy, na stadionech apod. Ale ne v restauracích, které patří soukromníkovi, protože do restaurace e chodit nemusím. Nebo si vyberu takovou, kde se nekouří, což se už dělo. Stejně tak, jako si vyberu restauraci italských jídel, pokud nemohu ani trochu cítit vegetariánskou kuchyni nebo český bůček. Nebudu přeci chodit do restaurace, kde se pije pivo, když ho nesnáším. A předem také odmítám Váš argument o záchraně nebohého personálu. V takové restauraci nemusí pracovat. Vlastnil jsem restaurace a ten provoz je mi blízký. Z toho důvodu vím, že v posledních několika letech nemohli mí kolegové přijmout značné množství personálu, protože si tento personál nepřál, aby pracoval v zakouřeném prostředí. Veřejný diskurz se totiž v této otázce velmi posunul, a proto se mnoho restaurací stalo nekuřáckými, popřípadě alespoň zakazovalo kouření v časech podávání jídla. Většina majitelů restaurací ale vybudovala stavebně oddělené prostory, které v kuřácké části obsluhovala kouřící obsluha. Vím to z vlastního hotelu.

My všichni, které obviňujete, že nechápeme dobrodiní tohoto zákazu, ale vůbec neposloucháte naše hlasy, které říkají, že i tak si dovolujeme představit zákazy kouření v restauracích, pokud bude pro kouřící zákazníky stavebně oddělen prostor.

A neoperujte prosím se zahraničními zkušenostmi. Žiji také ve Španělsku a vím, jak to tam se zákazem kouření v restauracích dopadlo. Kuřáky jsou obtěžování lidé na ulicích před restauracemi. Bohužel. Takže to potom zakážeme i tam, že. Nesnáším také argumenty typu, že je to zvykem v civilizovaných zemích světa. Pamatuji se, že v době, kdy u nás panoval „necivilizovaný“ socialistický režim se zákazem kouření ve školách a zdravotnických zařízeních, tak se ve Španělsku kouřilo i ve výtazích. V ČSA se kouřit nesmělo (rok 1984) a v Lufthanse jako o závod.

Na argument o vzoru jinde ve světě rád proti argumentuji, že v určitých časech v určitých částech Evropy (i v Česku) bylo nutné, na základě vzoru ze zahraničí, přijímat protižidovské zákony. Proto prosím tento argument nepoužívat.

Víte, každá oblast práva má své kořeny a zdroje a proto je velmi ošidné používat Vaše argumenty ohledně pásů v automobilech a nebo argumentovat zákoníkem práce. To je čirá propaganda. Pásy v automobilech byly přijaty na základě lobbistických zájmů pojišťoven a nikoli kvůli páchání dobra (jakkoli jsou v pořádku) a zákoník práce nejde vůbec vykládat tak, jak jste to udělal Vy, neboť zaměstnanci nejsou ve vlastnictví zaměstnavatelů. Zákoník práce vzniká na základě domluv mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, kde mají zaměstnanci velmi silného obhájce ve osobě odborů. To nelze vůbec ke kouření přirovnávat.

Zákaz kouření v privátních restauracích totiž dříve nebo později může vést k tomu, že se začne přikazovat složení jídla (částečně se už to začalo dít díky alergenům – zatím jenom oznamovací povinnost) a pak už můžeme zvesela vkročit do časů Restaurací a jídelen. A proto by bylo čestné, pokud to stát myslí vážně, tak ať si zřídí svoji síť restaurací a v ní si může dělat a nařizovat co chce.

Je to ale, pane Kartousi, nakonec úplně jedno. Naštěstí svítá na západě, a bezbřehé páchání dobra, jak už jsem napsal shora, buzerace dobrem, pomalu ale jistě končí. Vítězství Donalda Trumpa a brexit otevírají naděje nám, kteří nejsou příznivci zdivočelé multikulturální levice. Tento zákon, stejně jako jemu podobné, budou nakonec zrušeny, stejně jako budou zrušeny nesmyslné tzv. „klimatické zákony“, stejně jako budou zrušeny inkluze ve školách a další hromada nesmyslů. Ty, které si vymysleli lidé, kteří nás, ostatní, nenávidí nebo nenávidí naše normální lidské pojetí světa. A může být dokonce i levicové, abych Vás pro jistotu uklidnil.

Světa, ve kterém si chci já grilovat tučné maso, popíjet s partou kamarádů alkohol a snášet doutník, který si k tomu můj kámoš kuřák zapálí.

Přesto Vám přeji krásný den ve Vašem krásném a dobrém světě.

Aleš Hušák