Nad Evropou se vznáší přízrak ekonomické eurokrize a za ní duch šibeničního homoru namířený proti eurokracii. Všechny politické vtipy a nejenom u nás cílí na euroregulaci žárovek, kávovarů, fotografií do pasů a podobně. Dokonce i nehumorní Němci začínají ze zoufalství vtipkovat, ovšem po svém a z pocitu uraženosti. Mají, dojem, že všechny jižní gaunerské vlády (včetně Irska) buď podváděly nebo nafukovaly státní či bankovní dluhy/úvěry na úkor Německa, jež to má teď zaplatit. Nic jiného nám ale nezbývá, říkají jednohlasně politici i vládní ekonomové. Euro, svorník budoucí integrované Evropy je nezbytné zachránit, jinak by nastala ještě větší katastrofa a nejen ekonomická: "Nikdo nemůže považovat půl století míru a prosperity v Evropě za samozřejmost a proto říkám, jestli se zhroutí euro, zhroutí se i celá Evropa. Máme historickou povinnost zachránit evropskou integraci, dílo našich předků po celých stoletích nenávisti a krveprolévání." (Kancléřka Angela Merkelová v parlamentu).

 Ach ten budovatelský idealismus, to věčné hegeliánské vítězství ducha nad hmotou. Kolik neštěstí už v dějinách napáchal!

 Kancléřka si nevšimla kolik států na světě euro nemá a žije dlouhodobě v míru. A proč by rozpad eurozóny musel vést k rozpadu společného trhu a k válce? Proč by se nedal zařídit pomalu a řízeně.

 Jak je možné, že německý politický národ, i ti kteří měli největší pochyby při zavádění eura a vymohli si slavná maastrichtská kritéria více méně únosných rozpočtových omezení, najednou nechápou o co jde? Ale buďme shovívaví, vždyť euro, tu zbraň hromadného ničení, tolik inteligentních lidí nechápe ani u nás a myslí si, že jde jen o dluhovou a bankovní krizi způsobenou nedisciplinovanými a nezodpovědnými politiky. Je přece evidentní, říkají, že ti zodpovědní v okruhu Německa a Skandinávie by přece společnou měnu mít mohli.