Daniel Raus: Mezi trávníkem a nebesy

23.06.2012 19:34

Čtvrtek se stal černým dnem pro český fotbalový tým. Prohrál s Portugalci a tím pádem vypadl z mistrovství Evropy. Šampionát ale pokračuje a nabídne ještě zajímavou podívanou. Nad „hrou s kulatým nesmyslem“, jak se fotbalu někdy říká, se teď zamyslíme trochu jinak.

Daniel Raus: Mezi trávníkem a nebesy
Foto: worldwide.com
Popisek: Fotbal, ilustrační foto

Existují úvahy, podle kterých má fotbal společné prvky s náboženstvím. Ke klubům se hlásí oddaní následovníci, vykazují vysokou věrnost a tvoří společenství, podobné kongregacím. Fotbalové „sbory“ mají svoje pravidla a rituály, stejně jako obdobu kněžstva, svatých nebo proklatců. Mezi fotbalovými „věřícími“ se občas najdou fanatici, kteří všechno kazí, když do toho začnou míchat násilí.  

Samotný zápas poskytuje prostor lidskému sjednocení, pocitům štěstí, bolesti a katarze. Jednotlivé kluby mají svoje dějiny, některé střely na branku nebo penalty si fanoušci navždy pamatují. A celé generace si připomínají různé nespravedlnosti. Není tedy divu, že čas od času zazní humorný požadavek, aby byl fotbal konečně uznán jako řádné náboženství.  

Jisté je, že hra s míčem, připomínajícím zeměkouli, se zvláštním způsobem podobá životu. Má přesná pravidla, ale jejich posouzení je subjektivní, často hodně nepřesné. Očekává se džentlmenské chování hráčů, kteří předvádějí někdy záludný opak. Věčně se medituje nad otázkou, nakolik osobnosti utvářejí tým, a nakolik tým utváří osobnosti. A hlavně: fotbal není jenom o hráčích, koučích, strategii a dřině. Mezi zeleným trávníkem a modrým nebem jako by si s námi zahrávalo nevyspytatelné štěstí. 

Možná i to vede občas hráče k víře, a k jejím projevům. Vyběhnou na hřiště, překřižují se, a když za chvíli vsítí gól, děkují nebesům. Světová federace se to pokoušela před dvěma lety v Jižní Africe zakázat, nejspíš se bála, jaká nastane mela, až budou na hřišti křesťané, muslimové, buddhisté i židé. Jenomže právě v tom je půvab fotbalu, který dává vyniknout osobnostem se vším všudy. Federace se tehdy vydala na scestí a měla být uvržena do klatby.  

Nejslavnějším hráčem v dějinách byl Pelé, který nastřílel 1281 gólů. O své víře mluvil vždycky otevřeně, i ve chvíli, kdy končil kariéru. Před nabitým stadionem tehdy v přímém přenosu zakončil dojemný proslov prosbou, aby lidé třikrát opakovali slovo „láska“. Protože právě o ní by to v konečném důsledku mělo všechno být. Na hřišti i mimo něj.  

Na vlnách Radiožurnálu ho za to obdivuje sparťan Daniel Raus.

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Ing. Libor Turek, Ph.D. byl položen dotaz

Srovnání

Dobrý den, pane poslanče, nejsem si jistý, zda se od vás dočkám upřímné odpovědi, ale prosím o ni. Fiala tvrdí, jak jsme super, že hrajeme první ligu, a že se srovnáváme s těmi nejlepšími. Má podle vás pravdu nebo, což si myslím já, z nás dělá premiér blázny? V čem přesně se můžeme srovnávat s těmi ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivo Strejček: Lídr se nevolí…

12:26 Ivo Strejček: Lídr se nevolí…

Dnes nepíšu glosu. O smrti se glosy nepíší. Dnes chci ještě několika svými řádky vzpomenout na Mirka…