Řízení probíhalo od počátku za zvláštních okolností. Byla to jednak dlouhá doba od podání žádosti do zahájení projednávání, daná nedostupností spisu, ale hlavně souběh průtahů v případu soudce Radomíra Koudely s konáním soudce Pavla Dvorského, který se snažil dostat obžalované do vězení za nesplacení peněžitého trestu. Hrozilo nebezpečí, že je k řízení o povolení obnovy procesu bude vozit eskortní služba a pak jednou v budoucnosti jim bude muset stát zaplatit velké odškodné.

Čtenáři mých článků z poslední doby znají jména Lebánků hlavně v souvislosti s „kauzou Jesenice“, obludným příběhem brutálního vydírání a protiprávního usilování odpovědných orgánů o zajištění beztrestnosti pachatelů. O Lebáncích ode mne slyšeli i ministři spravedlnosti počínaje Pavlem Blažkem, který to poprvé zažil 23.srpna 2022, když se při našem jednání provalilo, že s nimi neoprávněně vedla jeho jménem korespondenci jeho favoritka. Udržovala je v domnění, že si jejím prostřednictvím vyměňuji názory přímo s ministrem, jenž o ničem neměl tušení. Tato „nehoda“ se neodrazila v přiměřené ministrově pozornosti této kauze (viz 3/). Dva roky pak se mnou nemluvil a poškodil i zájmy jiných chráněnců Chamurappi z.s.

Podle pravidla, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, trápení žadatelů začalo vyhověním kamarádově žádosti, aby pronajali ve skladu prostor jakémusi Romanu Šulyokovi, který v něm chtěl zprovoznit strojní zařízení na výrobu cigaret, jež po zprovoznění údajně mínil prodat na Ukrajinu. Uskutečnění záměru nestihl. Nejdříve dne 21. srpna 2012 přijel odkudsi kamion se čtyřmi tunami řezaného tabáku, na jehož příjezd a přeložení zboží na vozidlo místního dopravce čekali celníci s kamerou. Dodnes neví soud ani účastníci řízení, jak se celníci o příjezdu kamionu dověděli. Dne 26. srpna 2012 do skladu vpadlo komando celníků a policistů, kteří zadrželi a dopravili do cely předběžného zadržení všechny přítomné. K nim přidali bratry Lebánkovy, pro které si celníci dojeli domů. Roman Šulyok se měl v ten den sejít s Ladislavem Lebánkem za účelem projednání termínu vyklizení skladu. Byl proto nablízku, ale celníci ho nechali odjet.

Tím začalo trestní stíhání, které vyústilo v podání obžaloby. Obžaloby se dočkali Roman Šulyok a jeho mladší bratr Jan, Ladislav a Jan Lebánkovi a Radek Rajnoha, řemeslníci, přistižení ve skladu, místní dopravci a slovenský občan Jozef Kajaba, který měl Lebánkům obstarat tabák.

Případ připadl předsedkyni senátu Ivetě Šperlichové, řečené „soudkyni OLO“, jejíž jméno jsem opakovaně uvedl v nelichotivých souvislostech nejen ve článcích, ale i v podaných podnětech ke kárnému řízení. V době zahájení hlavního líčení obž. Roman Šulyok vykonával trest v německém vězení. Soudkyně „OLO“ vyloučila jeho věc do samostatného řízení, v němž jeho trestní řízení zastavila „pro neúčelnost“. Do samostatného řízení vyloučila také věc Jana Šulyoka, usvědčeného z prodeje padělků cigaret Marloboro, kterého ale odsoudila jen k podmíněnému trestu. Jozefa Kajabu zprostila obžaloby, bratry Lebánkovy k nepodmíněným trestům, jejich zaměstnance Radka Rajnohu k podmínce.