České sdělovací prostředky, potažmo mainstreamoví komentátoři, poněkud překotně, někdy až hystericky reagovali na Drulákovo kritické zhodnocení Havlova pojetí lidských práv, jež české diplomacii dominuje celé čtvrtstoletí a díky němuž je podle bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga Česká republika známa ve světě.
Tato představa se ovšem zdá být lichá, neboť Česká republika ani Václav Havel nejsou v zahraničí, především mimo euroamerickou civilizaci, příliš známí. Je to částečně dáno i naší jednostrannou zahraniční politikou, jež je až příliš svázána se zahraniční politikou Spojených států.
Nicméně tato skutečnost je téměř neviditelná, což je dáno mimo jiné tím, že jsme malá, nepříliš významná země, která je na rozdíl třeba od Velké Británie ztracená uprostřed Europy.
Podle mínění četných kritiků prvního náměstka ministra zahraničí jde o znesvěcení odkazu Václava Havla, „plivání na Havlův odkaz“ (Jan Macháček) či přímo „škodlivou změnu v české zahraniční politice“ (Daniel Anýž).
Samotný Drulák si údajně přeje „smetení systému a odstranění jeho představitelů“ (Viliam Buchert) atd. atd.
Vrcholní američtí představitelé během návštěvy premiéra Sobotky ve Spojených státech, kdy byla v Kongresu slavnostně odhalena busta Václava Havla, vyjádřili znepokojení nad údajnou změnou pojetí lidských práv v české zahraniční politice.
Premiér Sobotka na obrtlíku Druláka varoval, aby se držel havlovské linie ohledně porušování lidských práv, jistě i z popudu znepokojeného Washingtonu – jako kdybychom to v minulosti nezažili, nicméně z opačné světové a ideologické strany. Tato nemilá skutečnost též bohužel ukazuje na nepříliš svéprávnou a samostatnou zahraniční politiku České republiky.
Petr Drulák však zásadním způsobem leckdy problematickou Havlovu lidskoprávní agendu nepohřbívá, naopak jí vytýká slabé stánky, jako je její výhradně antikomunistické zaměření.
Drulák ovšem druhým dechem dodává, že tato politika má i své plody, nezatracuje ji tedy en bloc, jak někteří jeho kritikové tvrdí. Samotného Havla pak nazývá „velkou postavou české politiky“, ale kritizuje jeho „fetišizaci“.
Podle něj však Havlova lidskoprávní koncepce trpí „pochybnou legitimitou“, „klesající efektivitou“ a obecně lze hovořit o „českém lidskoprávním atlantismu“. Další její slabinou je „mlčení k porušování lidských práv ze strany spojenců“, jak Drulák konstatuje.
Zde je podle mě jádro pudla. Havlova koncepce skutečně nezohledňovala lidská práva, jež pošlapávaly zejména americké vlády. Skutečný vykřičník pak představuje ignorování zjevných zločinů Bushovy administrativy především v Iráku, jakožto samotnou nelegálnost invaze do Iráku.
Bývalý prezident Havel ovšem s extremistickou klikou Bushových a Cheneyho neokonzervativců ideologicky souzněl, aniž by jí vytýkal to samé, co vytýkal jiným, ačkoliv šlo o mnohem závažnější zločiny.
Lidskoprávní agenda prvního náměstka ministra zahraničí Petra Druláka nabízí k té Havlově alternativu: Vedle osobní svobody je nutno vzít v potaz její ekonomické a sociální aspekty.
Má-li mít česká diplomacie ve světě zvuk, je zapotřebí, aby Drulákovými slovy prosazovala „aktivní multilaterální politiku zejména v OSN“ a kladla důraz na „politiku lidských práv“, nehledě na panující ideologie.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
_profil_top.jpg)
