Andrej Makarevič patří v Rusku bezesporu ke kulturním ikonám, stejně jako jeho rocková kapela Mašina vremeni (Stroj času). Když Makarevič tento týden poslal prezidentu Putinovi svůj otevřený dopis o stavu společnosti, přece jen šel s kůží na trh. Ne, že by se musel bát přímé represe, sklidil ale kritiku části svých kolegů i politologů. Ti první ho podezřívají z toho, že si udělal laciné PR. To by byl ale Makerevič hodně špatným „píaristou“, právě se totiž vrátil z koncertního turné. Druzí, jako ředitel Institutu politické sociologie Vjačeslav Smirnov, rockerovi vyčítají, že kritizuje státní tolerovanou, nebo alespoň neřešenou korupci, a přitom pořádá své koncerty za peníze prezidentské administrativy.

Ze sociologického hlediska jsou obě reakce symptomatické, pro slovanské prostředí přímo charakteristické. Kvůli snaze najít na každém nějakou vadu, zlý úmysl a prospěchářství, uniká kritikům podstata problému, tedy samozřejmě korupční bujení, které metastazuje do už tak ochozeného soukolí státu a podnikání přidružených resortů.

Pro jasnější představu: ještě před šesti lety, tedy šest let po nástupu Putina k moci, byla průměrná černá provize 30% z realizované zakázky. Dnes se jedná o výpalné ve výši 70%! Podle Makareviče to všichni vědí a mlčí. Obracet se na soudy totiž nemá smysl, protože to jsou buď mašinerie k umlčení nepohodlných lidí, nebo vymáhání dalších úplatků. A jak hodláme z těch zbylých 30% upevňovat obranu, stavět silnice, rozvíjet průmysl, školství a pořádat nejlepší Olympiádu na světě? Ptá se ruský hudebník svého prezidenta, o kterém veřejně doufá, že nekašle na zemi, jež ho zvolila.