Antický Řím proslul radovánkami pro davy, nejrůznějšími atrakcemi, které spolu se základní obživou měly mnohdy překrýt skutečně závažné problémy. Heslo „chléb a hry“ od té doby zdomácnělo na leckteré politické scéně.

Rád bych se v této souvislosti ohlédl za fotbalovým mistrovstvím. A to i trochu provokativně. Není možné na takovouto událost pohlížet právě jako na součást jakéhosi odvádění pozornosti od skutečných problémů? A je to ještě vůbec sport, když se kolem fotbalu točí obrovské peníze? Hráči jsou nakupováni kluby za částky, ze kterých by mohla být postavena nemocnice, a sami berou platy, o jakých se nikomu z nás nezdálo.

Nejsem škarohlíd, jen nahlas uvažuji o jednom možném úhlu pohledu. Sám mám fotbal rád, byl jsem občas i pozván na nějaké závažné utkání a s politováním musím říci, že moje modlitby příliš výsledek neovlivnily. Možná však ovlivnily něco jiného. Právě proto, aby se ze sportu nestal takzvaný „byznys“, je potřeba být trochu idealistou.