Výchozí situace producentských zemí není ani zdaleka ideální. Na jedné straně totiž ropný trh čelí významnému nárůstu těžby, především v důsledku druhé vlny břidlicové revoluce v USA, na druhé pak nejistotě ohledně pokračujícího růstu globální ekonomiky. A právě tento mix, společně s rozvolněním amerických sankcí vůči Íránu, podnítil obavy z výrazného převisu nabídky nad poptávkou v příštím roce, které se projevily v prudkém propadu cen až pod 60 dolarů za barel.

Reakce v podobě omezení těžby ze strany kartelu OPEC+ se tedy nabízí. Nakonec na ní již od minulého týdne panuje principiální politická shoda mezi Saúdskou Arábií a Ruskem, dvěma klíčovými státy aliance. O poznání palčivější otázkou tak zůstává jednak rozsah těžebních škrtů a současně jejich rozdělení mezi jednotlivé státy. Zatímco v prvním případě trh kalkuluje s hranicí 1 mil. barelů denně, v tom druhém je více než pravděpodobné, že největší část břemene ponese Saúdská Arábie, společně se SAE a Kuvajtem (a nedobrovolně i s americkými sankcemi zmítaným Íránem). Tyto země však budou tlačit na Rusko, aby ke společnému úsilí přispělo více než nabízenými 150 tis. barelů denně.