Dopředu se chci ohradit proti tomu, že zlehčuji rozloučení s exprezidentem Václavem Havlem srovnáním s pohřbem Tomáše G. Masaryka. Nebyl jsem to totiž já, kdo k uctívání pana Havla jej potřebuje až násilně přirovnávat k TGM, naopak jsem se proti tomu vyjádřil. To všudypřítomné srovnávání se mi příčí a má až podobu parazitování na historické úloze a odkazu prezidenta Osvoboditele.

I poslední rozloučení s exprezidentem Havlem pojali režiséři státního pohřbu jako plagiát toho prvorepublikového. Považuji to za nevkusné a nepatřičné. To opravňuje i moje srovnání.

Ano, Václavu Havlovi vzdaly hold desítky tisíc lidí. Tomáše G. Masaryka však uctily stovky tisíc spoluobčanů (hovoří se až o 750 tisících). Uvědomme si, že tehdy nebyl internet, televize a ani rozhlas nebyl v každém automobilu. A tak nešlo o žádnou mediální psychózu, což kontrastuje se soudobou masáží všemi kanály. Také doprava byla tehdy méně dostupná. Přesto byl pohřeb TGM celonárodní manifestací (na rozdíl od dnešního pojetí okázalé zahraniční události).

Nic na tom nemění, že i Tomáš G. Masaryk měl své chyby, to nikdo nepopírá, byl to jen člověk. Ale člověk s nezpochybnitelnou historickou úlohou při vzniku Československa. Ať už to bylo jak chtělo, takové historické postavení Václav Havel, který byl při rozpadu státu, prostě nezískal; a netřeba se ohánět osobnostní argumentací a nějakým bulvárním srovnáváním. A komu přísluší vojenské pocty a symbolika s dělovou lafetou, posoudí soudní lidé sami.