Autorem metafory je britský historik John Röhl a napadla jej při četbě evropsky laděné knihy australského historika Christophera Clarka „Náměsíčníci“, o cestě Evropy do 1.světové války. Clark tedy hodnotí dějiny před 1.světovou válkou z evropského hlediska a říká, že válku žádná z velmocí neplánovala ani nechtěla a Röhlovi z této logiky vyplývá, že Německo zbavuje válečné viny. Autor si ale výslovně otázku viny neklade. Ale přesto se ozývají protesty. Ale na to, že dosavadní dějiny v národním pojetí, jich zase není tolik. Clark tedy neetnizuje, ale píše z evropského, multilaterárního hlediska, neklade si předem otázku proč, ale jak. Ke kritice Röhla pak zaujal následující stanovisko: „Německo je slunce, ostatní státy pouze planety, které krouží v gravitačním centru této imenzní moci- to zcela jistě není obraz, jak já vidím poměry na kontinentu před rokem 1914.“

Kniha ovšem dobývá svět. Po velkých nákladech originálu v Anglii a USA si titul prorazil cestu do světa překladů a podle Clarka vyšel již ve francouzštině, italštině, španělštině, portugalštině, polštině, maďarštině, rumunštině a v čínštině. Pochopitelně v němčine, kde právě jde do tisku 12. vydání.Kniha je brilantně napsaná, celé pasáže se čtou jako literární Tarantino (FAZ), zároveň je fundovaná a konec konců vychází k velkému výročí světové války. Echo je celkově pozitivní, krajní výjimku tvoří Srbsko (i když tam kniha ještě nevyšla, vydání je plánováno na tento červenec, původně na výročí atentátu 24.června). V Německu, které je již zvyklé na vinu, má kniha pozitivní ohlas, televizní společnost z talkshow se raduje z každé Clarkovy návštěvy, jistá nevole zaznívá z části cechu německých historiků a samozřejmě z levicově- liberálního spektra, které je už celá desetiletí pevně přesvědčeno o německé vině

Srbská výjimka je zvláštní, protože se proti knize bouří celé veřejné mínění. A k tomu stačí, aby knihu lustrovala média a politika, protože jak již řečeno kniha ještě nevyšla, ale již se např. věří, že kniha je „antisrbskou propagandou NATO.“ Může za tím být např. vylíčení atentátu na Františka Ferdinanda, které naráží na romantickou verzi ze školních učebnic, že šlo o idealistické studenty. Atentátník Princip byl a je národní hrdina, i když ve válce zahynula celá čtvrtina srbského obyvatelstva (1,2 milióny osob). Clarkova kniha podává ůplně jinou verzi o pozadí atentátu. a Bělehradu (vedle Berlína, Paříže, Moskvy a Londýna) se kniha věnuje důkladně v několika kapitolách: v kapitole Srbské strašidlo (77 str), Vražda v Sarajevu (44 str) a Ultimátum (258 str). A zevrubě rozebírá expansivní politické koncepty a úsilí mladého srbského království. Značnou pozornost věnuje plánování a organizaci atentátu srbskou vojenskou zpravodajskou službou, včetně výcviku a vyzbrojení naverbovaných studentů. O tom všem srbský král nevěděl.