Mubárak byl vládce-autokrat. Ostatně, kdo z vládců zemí Blízkého a Středního východu není autokratem. Snad s výjimkou Izraele, kde ovšem premiér Netanyahu už překročil řadu červených linií liberální vlády. A zdá se, jako kdyby chtěl být stálým válečným premiérem, což by mu umožňovala vyhnout se hrozícímu trestnímu stíhání. Ale zpátky k Husnímu Mubárakovi. Má státní návštěva v Egyptě se uskutečnila zhruba pět let před jeho pádem. Měl jsem možnost s ním hovořit přes dvě hodiny. Když jej týden předtím navštívila americká ministryně zahraničních věcí C.Riceová, dal jí k dispozici pro jednání pouhopouhou půl hodinu. Asi věděl, co mu Riceová bude říkat.

Na mě Mubárak naléhal, abych šéfům evropských vlád a států rozeslal memorandum (což jsem udělal), které by obsahovalo jeho varování před útokem Spojených států a Izraele na Írán, jenž byl již tehdy ve hře. Zdůvodňoval to tím, že prakticky všechny režimy, které jsou v arabských státech velmi křehké, neboť jejich politické elity jsou prozápadní a naopak masy obyvatelstva jsou vesměs velmi protiamerické a protiizraelské. Podle Mubáraka by mohlo po vojenském útoku na Írán dojít mimo jiné k oslabení pozice všech proamerických režimů, které v oblasti mezi Egyptem a Íránem jsou. Samozřejmě se bál v první řadě rozkolísání situace v Egyptě. Na můj dotaz mně vysvětlil, že není možné jeho zemi demokratizovat a uplatnit v ní demokracii západního typu.

Na můj dotaz proč, mi řekl, že je v zemi jen zhruba 20 tisíc socialistů a 30 tisíc liberálů (nebo obráceně, to si již přesně nepamatuji) a že tito lidé nemůžou přesvědčit masy hluboce věřícího venkovského obyvatelstva k tomu, aby je volili. Naopak, pokud dojde k zavedení demokratického režimu v zemi, bude to znamenat vítězství Muslimského bratrstva v parlamentních volbách. Přesně to se také po letech, po pádu Mubáraka také stalo. A to po krátké době vlády Muslimského bratrstva, které se snažilo postupně rozrušovat sekulární režim v Egyptě. Následně došlo k vojenskému převratu a moci se ujal dnešní prezident Sísí, coby šéf armády.