Z menšiny lidí, kteří se svému zdraví věnují a dbají o ně, většina dnes ví, že je na jaře potřeba nějaký ten “detox” - tedy zbavení se nahromaděných "zásob jedů". Dokonce je to už móda. Různé rady na střevní a jiné jarní očisty si našly pozvolna své stabilní místo i v mainstreamových médiích. Samozřejmě, že se do "čištění" většině z nás nechce - ale někteří se odhodlají, protože vědí, že jinudy cesta k relativně schůdnému přežívání v naší Době jedové nakonec stejně nevede.

Zásadní “maličkost”

Jenže to samo o sobě nestačí. Málokdo si uvědomuje, že pokud se zabýváme například zažívacím traktem, játry či střevy, začínáme s očistou svého těla takříkajíc odprostředka. Existuje totiž jedna pro naše zdraví zásadně důležitá “maličkost”, kterou většina lidí ve vztahu k "odjedování" zanedbává: zuby.

Nebojte, opravdu nebudu nabádat, že máte pravidelně chodit k zubaři, nechat si zaplombovat, co můžete a používat zubní pastu s fluorem. Se zuby (jako s většinou věcí) je to totiž ve skutečnosti trochu jinak, než jsme zvyklí předpokládat.

Zuby - půl zdraví

Zuby má moderní medicína tendenci odsouvat do pozadí - ostatně “zubolékaře” dokonce tak nějak vydělila z ostatních medicínských disciplín. Většinou se má za to, že věc je docela jednoduchá. Zuby jsou kus hmoty. Když budete jíst moc cukru a nežvýkat ony proslavené žvýkačky, zuby se vám zkazí, protože je sežerou bakterie. Pak je třeba je zaplombovat, případně z nich vyrobit “muzeum” se zaplněnými kořenovými kanálky - a hotovo.

Jenže to je přístup, vycházející z poněkud sporného pohledu na člověka jako na “součet kusů masa a kostí”, jako věc, kterou lze spravovat, podobně jako například automobil. Přístup, který se v posledních letech “osvědčuje” rostoucím počtem chronických čili nevyléčitelných nemocí, i horšícím se zdravím drtivé části populace.