Nová progresivní vlna, kterou nyní zažívá Latinská Amerika, není podobná té ze začátku milénia. V této době se levicoví politici snaží vrátit k moci poté, co byli dříve poraženi, jak jsme viděli v Brazílii a Argentině. 

Mezitím v Peru a Chile čelí pokrokové vlády agresivním médiím a nepřátelskému podnikatelskému sektoru. V důsledku toho se tito politici rozhodli pro umírněnější diskurs a politický pragmatismus, aby přežili. Nová levice se tak snaží vyhnout izolaci a ostrakizaci ze strany USA v obavách z hospodářských sankcí. Všichni prokázali jasný záměr radikálně se distancovat od Caracasu a chránit se před takzvanou „bolívarizací“. Progresivní vůdci odsoudili údajný „deficit demokracie“ venezuelské vlády. Mezitím Caracas kritizoval latinskoamerické levičáky za to, že nezaujali důrazný postoj proti americkým sankcím, nebo že se o tomto problému „zapomněli zmínit“. Pozice těchto vlád není náhodná. Venezuela se stala jedním z hlavních argumentů, které regionální pravice používá k útokům na progresivní levici. Korporátní média a představitelé establishmentu vedli kampaň za kriminalizaci levicových vůdců tím, že je spojovali s Madurem. V reakci na to se tito aktéři pokusili tato „obvinění“ obejít tím nejpragmatičtějším způsobem – útokem na venezuelskou vládu, nebo, pokud to bylo možné, se této záležitosti úplně vyhnout.