František Kuba: Angela Merkelová – Thilo Sarrazin – naši „mluvčí národa“ | ParlamentniListy.cz

Kromě četných kritiků, z řad stoupenců politické korektnosti, se mu dostalo zastání např. u bývalého (nedávno zesnulého) ex-kancléře Helmuta Schmidta. Ten byl, do posledních dní svého života, považován za osobnost nejvyšší kategorie. Je téměř vyloučeno, aby se takový člověk a státník hodnotově mýlil. Thilo Sarrazin si zaslouží naši plnou pozornost. Nebál pustit i do otevřeného sporu s kancléřkou Angelou Merkelovou (SPD) a přes diskriminující reakce v tisku a televizi a značná omezení v profesní i politické kariéře své postoje nezměnil.

Z řady jeho názorů si zaslouží pozornost třeba tento: Kdo vyslovuje neoblíbené pravdy vzbuzující emoce nebo analyzuje souvislosti, které nepasují do vládnoucího „obrazu světa“, stává se „provokatérem“ nebo „rozeštvávačem“. (…) Salman Rushdie si všímá toho, jak spisovatelé, vědci a umělci celého světa, kteří se stavějí proti panujícímu mínění nebo proti náboženské ortodoxii, stále častěji padají za oběť osobní difamaci a jsou označováni za rozeštvávače národa. Kriticky k tomu dále poznamenává: „Těm, kteří v jiných dobách byli velebeni pro svou originalitu nebo nezávislost, je nyní vytýkáno, že do společnosti vnášejí neklid.“ (Sar 2015, s. 17)

Rovněž Alexander Gauland, německý právník, publicista a politik (CDU), mimo jiné spoluzakladatel strany Alternativa pro Německo, je znepokojen nad „sklonem k netoleranci, který se šíří Německem“ a nad tendencí „jakékoli stanovisko, které se vychýlí z vládnoucího mainstreamu, zatlačit do morálního ofsajdu“. (podle Sar s. 21)

Ale nejen to. „Obzvláště prudký je emocionální odpor tam kde nesnadno vyvratitelná fakta či prosté logické úvahy mohou v určitém hodnotově-názorovém společenství zpochybnit elementy jeho podstaty. Svatá inkvizice měla pro takové případy nachystány hranice, Sovětský svaz si v sedmdesátých letech, když už masové vraždění a gulagy platily za nekorektní, posloužil blázinci. (Sar s. 30)

Kdo koriguje společnost a vytváří „civilizační hodnoty“

Moderní společnost by se měla vyznačovat sdílením hodnot a myšlení. To předpokládá koexistenci názorů, lze říci Foucaultovský diskurs. Rozdílné society se názorově i existenčně částečně překrývají, částečně ignorují, částečně jsou ve střetech, které mohou nabýt permanentního charakteru. A tak jako člověk má obvykle ve svém kulturním prostředí několik rolí (person), tak tento identický jedinec vzhledem k různým složkám své osobnosti může patřit k rozdílným názorovým skupinám, které prosazují své hodnoty.

Avšak obvykle, ne nějaký jedinec (pokud není diktátor), ale mediální třída civilizace, která tvoří význam (a tím i sugerované hodnoty) určuje pro majoritu, jak široký nebo úzký bude koridor „politické korektnosti“. Tímtéž i hloubku myšlení, až po vysokoškolské vzdělání a společenské vystupování na veřejnosti, včetně otevírání výstav celebritami a kurátory.

Přesto, i v době nastupující kyber/éry, zatím občan sehrává svou angažovaností ve věcech veřejných nezastupitelnou roli, což se nelíbí mnoha politikům. V daném případě používají vládní a i „soukromí“ manipulátoři třeba pejorativní výraz „běsnící občan“. Je to totéž, jako by se prohlásilo, že dotyčný (skupina, societa) jsou nositeli duševní poruchy. Angažovaní a preferovaní novináři také mohou ve svém, dobře zaplaceném rozhorlení, použít i přímé osočení, jako: „Blázen, se kterým nemá cenu diskutovat!“ Je to oblíbená taktika, historicky vedoucí až do roku 1943 a na území SSSR.

Díky Frankfurtské škole, a jejímu přenesení do USA v 30.tých letech, se můžeme setkávat s různými anomáliemi. Patrick J. Buchanan, poradce tří amerických prezidentů, proto uvádí ve svém spise Smrt Západu (2004, s. 121) i toto: „V polovině 60.tých let 20. století byli konzervativci a autoritativní postavy, kteří kritizovali revoluci v univerzitních campech a kteří proti ní vystupovali, běžně označováni za „fašisty“. Generace baby boom nevědomky sledovala scénář, který se dal srovnávat se stranickou linií stanovenou v roce 1943 moskevským ústředním výborem.“

V poznámce jeho díla je i doplněk: „Členové strany a čelné organizace musejí neustále napadat, diskreditovat a znevažovat čest našich kritiků. Rozzlobí-li se obstrukčníci příliš, označte je nálepkou fašisté nebo nacisté nebo antisemité. (…) Toto spojení se po dostatečně dlouhém opakování pro veřejnost stane skutečností.“

Pokud to někomu navodí „vůni“ lógru z Pražské kavárny, nelze mu to zazlívat. Aktuálně tím spíše, že v Parlamentních listech byl zveřejněn 16. ledna tohoto roku rozhovor s analytikem Radimem Hrehou, bývalým ředitelem Slovenské televize. Naprosto otevřeně se vyjadřuje k důvěryhodnosti masmédií na Slovensku a zmiňuje i „mezní hodnoty“ v uniklé korespondenci z emailů vedoucích k premiéru Bohuslavu Sobotkovi a nadstandardní vazby pravdoláskařů na Českou televizi. Lze tedy hovořit o vykastrovaném zpravodajství, které nespasí ani snaživá Petra Procházková.

Název plně charakterizuje dění, spíše mediální důtky, kterými jsme dennodenně častováni – za naše peníze!Totální nasazení propagandistů po celý rok. Nadstandardní politické vazby. Není divu, že už jim lidé nevěří.Zkušenému manažerovi a analytikovi nemohly uniknout ani zastíraná fakta, že korespondence Bohuslava Sobotky prozrazuje i nadstandardní vazby pravdoláskařů na ČT. Není proto divu, že u nás může (jako kontrakultura) vzniknout občanské Hnutí za návrat Piláta Pontského.

Na otázku Jaké pravdoláskaře máte konkrétně na mysli? Radim Hreha říká:„Pro mě měla nejvyšší vypovídací hodnotu komunikace elitních petentů, kteří v rámci manipulace s veřejností každou chvíli jakoby spontánně a rozhořčeně vyzývají vládu, sněmovnu a další instituce k prosazení svých zájmů. Lidé jako Břetislav Rychlík, Tomáš Halík, Jan Ruml, Ivan Gabal, Fedor Gál, Ivan Havel, Jan Urban, Dáša Havlová, Olga Sommerová, Karel Schwarzenberg, Michael Žantovský, Fero Fenič, Martin Bursík, Jan Špaček a další. Všichni podle korespondence disponují přímou či zprostředkovanou nadstandardní vazbou na Milana Fridricha v České televizi stejně jako na moderátory Václava Moravce či dříve Danielu Drtinovou.“

Odkaz k dějinám v pojetí Buchanana

Předchozím textem se jako fialovým bodovým reflektorem nasvěcuje na jevišti světových dějin „pravda“. Posmívaný slogan proletářů: „Proletáři všech zemí spojte se“ musel předtím dojít v masmédiích a na veřejné scéně dojít dehonestace, protože trefil do černého a přesně kopíroval strategii vládnoucích kapitalistickým vrstev o propojení zájmů. Kapitalisté se skutečně spojili a to ještě dříve, než před první a druhou světovou válkou.
Patrick J. Buchanan upozorňuje na metody globálního kapitálu v pasáži Konec „rodinné mzdy“. Abych neplýtval časem čtenářů, uvedu jen mini/zkratku: Ve 30.tých letech 19. století, když v Americe právě začínala průmyslová revoluce, filadelfské odbory varovaly své členy před skrytým programem toho, co nazývaly „nenasytným kapitálem… (2004 s. 62).

V tomto bodě se dostáváme ke skrytým programům globální vládnoucí třídy a nacionálních vládnoucích tříd.

Civilizační hodnoty v České republice

Jak dobře známo, tak xenofobové a rozeštvávači národa (toho co tu zbylo) naznačují, že civilizační hodnoty po Vítězném Listopadu ´89 nevznikají v České republice, ale jsou dlouhodobě intenzivně importovány. V každodenním životě lze takových derivátů šíření „pokrokových hodnot“ najít celou řadu. K tomu patří i drenáže myslitelů (třetí kategorie) do jakékoli problematiky, …jak by na to reagoval Václav Havel.

Někdo jiný však může sveřepě uvažovat v modu Karla Havlíčka Borovského nebo Jaroslava Haška. Třeba i takto: „Listopad na mě pad, beru rolku a jdu….“ Tím je míněn ne/myslivecký posez, kde se neloví, naopak zbavuje přebytečného. Je to průběžná ambasáda každého jednoho jsoucího ve Werichovském smyslu, enkláva se srdíčkem na nehoblovaných dveřích. Zde má každý diplomatickou imunitu, když zde zaparkuje, i bez poznávací značky.

Tam se tvoří skutečné hodnoty, věděl to před námi i Rodinův myslitel. Pokud se soustředěně podíváme na tuto sochu, tak ten myslitel až tak nemyslí, spíše de/balastuje. Vím, prozradil jsem velké tajemství, nevadí, je mnoho jiných.

Otázka, již si spíše nechtěně klademe, zní: „Existují v České republice intelektuální elity?“ Existují, ale nejsou to ti, kteří se takto vehementně prezentují, a právě proto je nehledejme na červeném koberci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, ani v Betlémské kapli při 600. výročí upálení mistra Jana Husa. Pokud se někdo objeví, na tryzně za velikána, v červeném taláru, tak je to na přátelské objetí svěrací kazajkou. A tak nevítejme jejich výzvy; vždyť ani často neví, o čem hovoří.

K intelektuálním elitám lze řadit kupříkladu spisovatele Zdeňka Mahlera, sochaře Olbrama Zoubka, filosofa Tomáše Hříbka, sociologa Jana Kellera, filosofa Václava Bělohradského, psychiatra Cyrila Hölschla, spisovatele a filosofa Václava Cílka, ekonomku Ilonu Švihlíkovou, lingvistku Evu Mrhačovou ad.

Nesmíme zapomínat ani na překladatele, literární kritiky, kurátory, kastelány, scenáristy, režiséry, herce a novináře, kteří nezapomněli, co je to být novinářem. Předběžný závěr tohoto sdělení je jednoduchý a účinný. Nenechme se zatlačit do morálního ofsajdu nikým, tím méně kulturními zrůdami.

Václav Cílek se o to dlouhodobě snaží a není to zdaleka jen kniha Makom. Ty slova odněkud vycházejí, my jim musíme rozumět a jednat podle toho, jinak potenciálně už dnes nejsme a zítra zcela jistě nebudem… nevadí nám to??Kontinuálně a koherentně se tento filosof hlásí ke svým předchozím názorům v článku v Parlamentních listech ze 7. listopadu 2015 Václav Cílek varuje: Přijde až miliarda běženců. A ti lidé se nikdy neintegrují. Bude prý nutné nové národní obrození.

Jak by mohlo vypadat národní obrození v duchu Frankfurtské školy

Dále už jen ve zkratce, protože Twitter a selfie zabírají mnoho času a všichni někam spěchají. Tak tedy: Fero Fenič se zasadí (s trojnásobnou energií) o to, aby se pražské letiště zase jmenovalo Ruzyně.

V následujících aktech se, bez státní dotace, zaslouží o to, aby nádražní haly v Havířově a ve Vítkovicích (zbudované v Bruselském slohu) byly nejen zachovány, ale i zvelebeny. Potom již mohou nést jméno našeho nevyzpytatelného velikána Václava Havla. Již nikdo nebude mít chuť je bourat! To by ohrožoval naši státnost.

Přirozeně, to je pouze začátek našeho obrození, další kroky budou následovat, jako třeba, že Jiří Bartoška předá svoji funkci prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Petru Havlíkovi, pak bude na řadě Jan Rosák. Proč? Zalistujme v dobovém tisku, ti tři si rozuměli, z hlediska zábavy a byznysu. Jak známo, stará láska nerezaví – zejména penězům.

Nenechejme se zatlačit do morálního ofsajdu… Po červeném koberci ať kráčejí Ti, kteří si to zaslouží, nestigmatizovaní topornými a prázdnými výzvami. Jako koordinátora ozdravných opatření bych navrhl, snad již poučeného, rektora Univerzity Karlovy Praha Tomáše Zimu.

Zdroje

Sarrazin Thilo Teror ctnosti. O hranicích názorové svobody v Německu. Vydání 1., Academia, Praha 2015.
Rushdie Salman Wir müssen unsere Stimme erheben. Z 2. května 2013, s. 57.
Patrick J. Buchanan Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naší zemi a civilizaci. První vydání. Mladá fronta, Praha 2004.
Parlamentní listy Totální nasazení propagandistů po celý rok. Nadstandardní politické vazby. Není divu, že už jim lidé nevěří. Rozhovor s Radimem Hrehou ze dne 16. ledna 2016.
Parlamentní listy Václav Cílek varuje: Přijde až miliarda běženců. A ti lidé se nikdy neintegrují. Bude prý nutné nové národní obrození. 7. listopadu 2015.