Karel Schwarzenberg v Otázkách Václava Moravce prohlásil, že půjčit EU „budeme muset“, a že on to chápe jako „pojistku“ proti možné budoucí špatné hospodářské situaci v České republice. O den později nám jen tak mimoděk sděluje skrze média ministr financí Kalousek, že příští rok si ČR „bude muset“ půjčit další čtvrt bilionu korun, protože jinak by prý stát nemohl příští rok fungovat a plnit svoji roli.

Pojistka je finanční nástroj, kterým někdo eliminuje svá vlastní rizika, která ho mohou v životě potkat. Pojistné platíme za to, aby nám pojišťovna, která je komerčním subjektem na trhu, nahradila případné škody, které vznikly nahodile a neplánovaně, a za které jsme buď nemohli, neboť vznikly vinou třetích osob či přírodní katastrofou, nebo jsme je sami způsobili někomu jinému, avšak neúmyslně. Pojistkou rozhodně nelze nazvat stav, kdy si půjčíte za 3% od někoho jiného, abyste za 1% ty peníze mohli půjčit dál, a to všechno proto, aby ten, komu je se ztrátou půjčíte, je půjčil někomu dalšímu, kdo dříve vypůjčené peníze dávno prožral. Pokud jde o Kalouskovo „budeme si muset půjčit příští rok půjčit“, je situace ještě horší, neboť jde o princip. Stát, který si „musí“ půjčovat na to, aby mohl fungovat a plnit svoji roli, je státem programově odkázaným k záhubě. Celý princip fungování současného sociálního státu v evropském pojetí není ničím jiným, než pyramidovou hrou, kdy novými vklady (v tomto případě vzniklých dokonce zadlužením) vyplácíte staré. V soukromém sektoru se jedná o podvod a provozovatelé takové hry končí ve vězení. Stát pod vedením současných politiků však povýšil toto chování na výjimku z principu podvodu a založil na něm svou existenci.

Když nepůjčíme EU 90 mld, které si sami budeme muset půjčit, ocitneme se prý v izolaci. Už aby to bylo. Izolace není sprosté slovo. Izolace je v mnoha ohledech v běžném životě nesmírně prospěšná, ba dokonce v řadě odvětví a lidských činností zachraňuje životy a předchází vzniku škod. Izolace navíc není podmíněna velikostí izolovaného, ale výhradně a jen tím, co a od čeho je izolováno. Stejně jako mít většinu ještě zdaleka neznamená mít pravdu, neznamená izolace od EU žádnou tragédii. Naopak. Prospěch z izolace budou mít ti, co na dluzích postavené EU nepůjčí. Drtivá většina těchto peněz by navíc skončila v německých a francouzských bankách, tedy bankách těch států, které se přímo podílely na vzniklé situaci v EU tím, že bezhlavě a pod deštníkem politických a nikoli tržních rozhodnutí půjčovaly státům, jejichž politici vědomě prožírali svou budoucnost.