„Léta slýcháme od našich politiků a slyšeli jste to i od mých neúspěšných protikandidátů na úřad prezidenta České republiky, že Evropská unie vzkvétá. Slýchali jsme, že vstupem do EU začne éra prosperity a blahobytu, že rozkvete naše životní prostředí, že bude vymýcena korupce a zločinnost, že se nám otevře svět a sousední trhy. Slýchali jsme, že nebude nijak dotčena naše suverenita a rozšíří se naše svobody. Předpokládám, že jste si mě nezvolili hlavou státu, abych vám i já takhle lhal. Ne, Evropská unie nevzkvétá.“ Tak tahle pasáž by se měla líbit všem, kteří ji mají v paměti z jiných jimi historicky preferovaných úst, při jiné příležitosti, ale v obsahu tak aktuální, až z toho mrazí. Kdo by býval byl tušil, že se bude historie opakovat tak brzy, viďte. „Ne, EU nevzkvétá a naše členství v ní nám přináší víc škody, než užitku. Proto využívám této chvíle, abych vám oznámil své zásadní rozhodnutí. Dnes dopoledne jsem poslal jménem České republiky dopis předsedovi Evropské rady, že Česká republika dnešním dnem vystupuje z Evropské unie a stává se opět nezávislým, svobodným státem. Státem, připraveným ke spolupráci s kýmkoli, ale pouze za vzájemně výhodných podmínek. Čas bruselského diktátu skončil.“ A tahle pasáž je pak logickým vyústěním předchozího, když jsme se nechali zase vlákat do nějakého svazu krátce potom, co jsme z jiného vystoupili.

Mediální kampaň, placená v době konání referenda v roce 2003 z veřejných prostředků všech občanů, se bohužel nezaměřila na podporu nestranné veřejné občanské debaty, obsahující argumentaci pro a proti. Byla jednostranná pro vstup, což lze nejlépe doložit na oficiálním logu Ministerstva zahraničních věcí ČR – modré pozadí s „ANO“, kdy „O“ bylo tvořeno ze žlutých hvězd. O vstupu České republiky do Evropské unie svým aktivním hlasováním PRO nakonec rozhodlo cca 3,45 milionu z 8,26 milionu oprávněných voličů ve jménu cca 10 milionů občanů. Jenže od té doby se hodně změnilo. Zase se o nás rozhoduje jinde, zase nám jiní stanovují kvóty, zase se musíme podřizovat diktátu, byť ten změnil světovou stranu z východu na západ od naší vlasti. Změnilo se ale to nejpodstatnější. S rozvojem informačních technologií už nejde tajit záměry Bruselu, nejde beztrestně tvrdit, že se v sousedních zemích nic neděje, a že zažíváme éru prosperity a blahobytu, že rozkvetlo naše životní prostředí, že byla vymýcena korupce a zločinnost, a že se nám otevřel svět a sousední trhy.