Bylo zajímavé sledovat vývoj této zprávy, která byla mnohde upravena tak, že Putin podepsal novou doktrínu (například zde) a že se hlavním nepřítelem stává ze dne na den NATO a Spojené státy americké. Stačí ovšem trochu zapřemýšlet, osvěžit si paměť, podívat se do dokumentu, který nyní podepsal ruský prezident a porovnat jej s tím starým, aby člověk zjistil, že byť změn je v upravené Vojenské strategii ruské federace z roku 2010 relativně dost, zásadních posunů, které byly avizovány v médiích, je v ní poskrovnu. Jsou v ní ovšem jiné změny, které jsou zajímavé, protože reagují nejenom na Ukrajinu, ale i na další nástroje při vedené války, které byly dříve upozaďovány.

Zpráv o doktríně se vyrojilo v médiích skutečně mnoho, ale když jeden začal pátrat po zdroji, zjistil, že všechny informace v neruských médiích pocházejí nikoli z textu upravené ruské vojenské doktríny, ale z papouškování zpráv z ruských médií. Na okraj tedy, byla to ruská média, která nastavila minimálně v prvních hodinách vnímání upravené vojenské doktríny na Západě a po těchto prvních několika hodinách se dál o ni bude zajímat málokdo. Přitom doktrína verze 2014 byla od první chvíle dostupná na stránkách Kremlu podobně jako její předchůdkyně z roku 2010 (zde je anglický překlad doktríny z roku 2010). Takže se na Západě prosadil hrozící Putin, namísto střídmějšího hodnocení reality.

Nedalo mi to a pustil jsem se do srovnávání obou dokumentů. Chvíli to trvalo, ale nakonec vzniknul materiál, ve kterém je zachycena naprostá většina změn (ve formátu pdf jej naleznete zde). V tabulce jsou jen pasáže, ve kterých došlo ke změnám a – snad – z ní jasně vyplývá, co bylo vypuštěno, respektive přidáno. Srovnávání usnadnilo to, že oba dokumenty mají stejnou strukturu (jedná se tedy o úpravu strategie, nikoli o novou, jak se nepřesně v některých médiích uvádělo). Mimochodem, tento přístup je správný a v souladu s tím, jak se má postupovat – „zemětřesením“ mají procházet strategické a koncepční dokumenty pouze v okamžicích skutečně radikálních a systémových změn, jinak mají být pouze upravovány, doplňovány tak, aby reagovaly na drobnější bezpečnostní, technologické a další posuny. A konečně, ruská vojenská doktrína z roku 2010 je podle mého názoru poměrně kvalitní materiál, který skutečně zásadní proměnu nepotřeboval.

Byť má výsledné srovnání v tabulce 21 stran i po zběžném prohlédnutí zjistíte, že se jedná o zpřesnění, či, z velké části, logické rozšíření stávají doktríny. Zdánlivě asi největší změnou je přesunutí požadavků na mobilizaci výše a její rozšíření/zpřesnění v letošním dokumentu a vypuštění kapitoly „vojenské plánování“. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že otázky mobilizace mají vyšší prioritu, ale srovnání obsahu tomu příliš nenasvědčuje, byť je obecně kladen větší důraz na zajištění obrany země pro větší konflikty vyžadující například mobilizaci lidských i materiálních civilních zdrojů.

Nejprve však pár slov k tomu, co se objevilo nejenom v našich médiích, konkrétně, že NATO a jeho posilování se stalo nepřítelem Ruska, stejně jako Spojené státy a že hrozbou jsou protiraketové systémy, konkrétně americký koncept „prompt strike“. Ve skutečnosti je slovní posun v nové vojenské doktríně minimální. Konkrétně ohledně NATO se ve verzi 2010 praví: