Bohužel naše zákonodárství ne vždy následuje zákony rozumu. A tak tu sice máme novou normu, ale o změně k lepšímu nemůže být řeč. Zakázky se nadále budou soutěžit jen podle nejnižší ceny. Člověk neznalý problematiky se možná ptá, co je na tom špatně. Vždyť stát by měl být šetrný. Avšak každé malé dítě dobře ví, že nikdo není tak bohatý, aby si mohl dovolit kupovat laciné věci. A například o stavebnictví to platí dvojnásob. Most postavený z nejlevnějších materiálů málo zkušenými (a tudíž špatně placenými) dělníky neohrožuje jenom naši ekonomiku, ale též i zdraví lidí, kteří se jím denně projedou. Ani za pět měsíců od schválení po platnost nestihlo ministerstvo pro místní rozvoj sepsat metodiku tohoto důležitého, ale zároveň nesmírně složitého právního předpisu.

Není divu, že v něm zadavatelé „plavou“, a proto je pro ně soutěžení na cenu opět nejjednodušší. Nový zákon jim totiž neuložil povinnost posuzovat i další kritéria zakázek, jak jsme požadovali s Hospodářskou komorou ČR. Copak u toho našeho mostu není důležité, jak kvalitní materiál se na jeho stavbu použije, jaká bude jeho životnost, kolik peněz bude stát jeho údržba nebo kolik peněz dostanou lidé, kteří jej budou stavět?