V pátek večer jsem byl v České televizi. Na sedm minut… zpovídala mě Kroužková a hned na začátku se mě ptala, co říkám na změnu slovenské ústavy, kde bylo zakotveno, že existují jen dvě pohlaví. Muž a žena. Ptala se mě, co si o tom myslí hnutí Stačilo! No, co asi? Myslíme si, že je to návrat ke zdravému rozumu, stejně jako ty ostatní změny. Vyučování sexuálních prasáren bude podléhat souhlasu rodičů a při adopci bude zvýhodněna tradiční párová rodina. Když se mě Kroužková zeptala, jestli bychom takto chtěli změnit ústavu, řekl jsem, že ano.

Jeden z důvodů mého vyhazovu z kostela byl, že jsem se dost hlasitě stavěl proti progresívním novotám, které Českobratrská církev evangelická nadšeně zaváděla. Neměl jsem radost ze sňatků stejnopohlavních párů. Neměl jsem radost z nadšené válkychtivosti. Nelíbil se mi odklon od biblického učení a nemlčel jsem. Moji předci byli pronásledováni, protože byli učedníci Petra Chelčického. Museli na dvě století opustit vlast, ale neodrodili se a zachovali si víru i jazyk. Vadilo mi, jak snadno mladí moderní dynamičtí křesťanští jinoši odhodili na smetiště dějin učení, které jejich předchůdci platili krví či arestem.

Když přišli progresivisté s jejich eutanázií, surogátním mateřstvím, přesvědčením, že senioři jsou z evolučního hlediska zátěží, přešíváním pohlaví a sňatky všeho se vším, co udělaly církve? Některé tomu radostně a s potleskem otevřely dveře, ty ostatní se dívaly jinam a předstíraly, že se jich to netýká. Koneckonců, bylo zapotřebí udělat henty církevní restituce a tak žádný biskup neprotestoval, když si Lidovci podávali ruku s manželstvím pro všechny, blokátory puberty a draq queen, které se producírovaly ve školkách a nebo v České televizi. Žádná biskupská konference neřvala, když se do škol k našim dětem dostávaly materiály jak pro pornofilmy. Ozývali se jen jednotlivci, ale ti byli brzy progresívními úderkami ukřičeni.