Jak říká Dr. Jiří Jaskmanický, kurátor výstavy a ředitel společnosti Mozaika, která výstavu uspořádala společně s Kanceláří prezidenta republiky, Správou pražského hradu a již jmenovanou Mozaikou – sdružením pro volný čas a mládež, pro vzdělání, výchovu a osvětu, není prezentace Ivan Bukovský – 70 pouhým ohlédnutím za mistrovou tvorbou, nýbrž zprávou o malířově tvorbě od výchozího bodu po současnost. Pro vnímavé oči je bohatá tvůrcovým poutem k hrůzám holokaustu i mytologii a symbolice křesťanství. V neposlední řadě i barokně monumentální výpovědí o podstatě individuálního bytí, sugestivně zachycenou barvou na plátnech velkých rozměrů.

Obrazy k přemýšlení

O svém díle říká sám Bukovský, že se jedná o umění, které „má člověka chytit za pačesy a protáhnout ho trním“. Obrovskou invenci Bukovského kumštu lze sotva načrtnout lepšími slovy, neboť tomuto tvůrci nejde o líbivý výsledek jeho tvorby, nýbrž o podstatu ztvárňovaných problému. Odpovídá tomu i jeho rozmach štětci, až syrovými barvami, a leckdy i hrůznou výpovědí, kterou nelze přejít mlčením. Před monumentálními obrazy o terezínském pekle či zmrzačeného Krista se leckomu z diváků úží dech v hrdle. A není divu, že mnozí z návštěvníků této jedinečné výstavy nedokáží potlačit slzy, jak silně emotivní tato plátna jsou.