Koho mi to jen generál Petr Pavel připomíná v politické komedii dell´arte? No přece Moravce, úslužného podporovatele a ideologa protektorátu Böhmen und Mähren. Ten to ovšem až na funkci prezidenta, v níž chtěl nahradit Emila Háchu, nedotáhl. Němci ho nechtěli instalovat, protože byl pro svou činnost nepopulární. Pro ně bylo důležité, aby „český dělník dostal nažrat“ a hlavně nedělal potíže. Prostě „klid na práci“, jako v každém totalitním režimu. Protektor ovšem dbá, aby „dělník“ nedostal zbytečně nažrat moc, lze zajistit levnější dělníky z dovozu.

To srovnání se vám nezdá? Emanuel Moravec byl dlouho českým vlastencem konzervativního střihu, za první světové války bojoval v legiích v Rusku. Po válce sloužil jako zpravodajský důstojník. Vyučoval na Vysoké škole válečné, stal se plukovníkem generálního štábu. Psal do časopisu Přítomnost Ferdinanda Peroutky a do Lidových novin. Napsal knihu Obrana státu (1934), v níž označil za hlavního nepřítele nacistické Německo, ale přikláněl se k „autoritativní demokracii“ („řád a pořádek“) a souzněl s principy Italského fašismu“. Otevřeně podporoval politiku „hradní skupiny v čele s Masarykem a Benešem.

Ještě v roce 1938 upozorňoval na nebezpečí ze strany nacistického Německa. Po Mnichovu patřil k nejrozhodnějším odpůrcům československé kapitulace a pokoušel se přesvědčit Edvarda Beneše, aby nekapituloval. V listopadu 1938 byl poslán do výslužby. Po zřízení protektorátu se obával zatčení. Ujali se ho „paradoxně“ nacisté a pozvali ho do Německa. Vrátil se jako nadšený stoupenec protektorátního režimu a nacistické ideologie. Prosazoval vizi sjednocené Evropy pod německou nadvládou. Pokud by se tak podle něj nestalo, národ se „v několika desetiletích rozplyne v evropském džberu jako kostka cukru“.