Vyklučovalo se někdy možná i zadarmo, ale tak trochu o tom pochybuji. Za všechno se platí. Vyklučováním získalo plno lidí obživu. Ale časy se mění. Telefonovala mi mladá žena nijak naivně si vydělávající pro neziskovou organizaci Duha a ptala se, zda jsem četl jejich e-mail.
Měl jsem zrovna dobrou náladu, i lhal jsem obratem: „Četl. I Vojnu a mír.“ Aby to působilo věrohodněji, dodal jsem zkroušeně: „Potom jsem ho ale asi smazal. To víte, mám toho moc.“
„A už si, pane Fencl, nepamatujete, co v něm bylo?“
„Ale ano, částečně,“ lhal jsem dál, jelikož mě baví si vymýšlet. „Nemohla byste mi ho poslat ještě jednou?“
Přišel.
Stejný rozesílají řadě osob. Opíši ho. Upravím jen trapnou stylistiku poněkud úředního dokumentu a pár slov hodím do kurzivy.
„Vážený pane Fencle. Na základě našeho telefonátu Vám zasílám informace o naší kampani. Úvodem dovolte otázku. Víte, kolik plochy České republiky zabírá skutečná divočina? Ne? Odhadnete to alespoň? Odhadujete, že třicet procent?
Odhadujete, že deset procent? Nebudeme vás napínat; je to bohužel mnohem méně. V naší republice jsou přirozenému vývoji uvolněny jen tři desetiny procenta území. Tento údaj si lze ověřit.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV