Ten, kdo to nechce vidět, to nevidí. Samozřejmě, že představitelé opozičních parlamentních stran a také tato zájmová skupina osob v rozhlase a v televizi to takto ovšem nechápe. Oni si představují svobodu veřejno-právních médií takovou, jakou oni ordinují české veřejnosti a která vyplývá z jejich představ o světě. O světě, který respektuje oligarchický charakter naší země, její omezenou suverenitu, podléhání cizím vlivům, ať už je to z Bruselu anebo z Washingtonu, rusofobii, sinofobii.

Jednou věcí je ovšem v podstatě protinárodní charakter České televize a Českého rozhlasu. Druhou věcí je tyjátr, který dělají vedení a zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu. Jako kdyby jiný problém v republice nebyl. Jako kdybychom neměli problém např. s hospodářským růstem a jako kdybychom neměli problém s budoucím dovozem (a nebude to tak dlouho trvat) energetických surovin v důsledku americko-izraelské agrese proti Íránu. Jako bychom ani neměli očekávat, že se brzy propadneme do nedostatku pohonných hmot. A možná v zimě také do nedostatku plynu.

Nic z toho Česká televize a Český rozhlas nezmiňují. Zmiňují jenom své pseudoproblémy. Přitom z hlediska logiky by jim mělo být jedno, jestli budou tyto instituce financovány tak anebo jinak. Jestli budou financovány z poplatků, které jsou zdírány ze všech občanů České republiky, ať se na Českou televizi dívají anebo nedívají, ať už Český rozhlas poslouchají nebo neposlouchají.