Kdo viděl diskusi Donalda Trumpa se zástupci největších amerických těžařských společností s médii, musel být, tak jako já, zaražen slovy amerického prezidenta, když o Grónsku prohlásil, že si „jej Američané vezmou, ať se to Grónsku líbí, nebo ne“. Už „venezuelská“ akce se svým pojetím i výsledkem vymykala lecčemu představitelnému a Rubiova slova o tom, že „být politikem na Kubě, měl bych obavy“, byla podobně výhružná. Je se pak čemu divit, řeknu-li, že Trumpovo chování vůči Grónsku můžu chápat jen velmi obtížně?
Zdá se, že Trumpovy Spojené státy skutečně nakonec Grónsko získají a neočekávám, že v Davosu vystoupí Donald Trump se státnicky přesvědčivým zdůvodněním své chuti na tento ostrov. Nevím. Možná se bude odvolávat na Dohodu o obraně Grónska z roku 1951 (jak hájí svoje představy doma v USA), která Američanům a jejich ozbrojeným silám dovoluje vcelku velmi volný pohyb po celém ostrově. Tato Dohoda však vyžaduje souhlas obou stran. A ten tady (prozatím?) není. Jak to dopadne, zřejmě brzy uvidíme.
Ptejme se však po kontextu, souvislostech, důsledcích takového počínání a co to vše může znamenat pro Českou republiku.
Spor o Grónsko je sporem uvnitř NATO. Je to pro nás vývoj dobrý? Je v našem zájmu rozkymácení vnitřní stability aliance? Je v našem (českém i středoevropském) zájmu, aby se USA stáhly z Evropy (nebo aby v evropském prostoru významně svoji přítomnost oslabily)? Kdo uvolněný prostor vyplní? Už nějaký čas slyšíme z Německa politické hlasy, že tato země je připravena převzít vůdčí roli na kontinentu, a z německého parlamentu dokonce začínají znít hlasy, že Německu by mělo být dovoleno vlastnit jaderné zbraně. Takový vývoj si v našem vlastním zájmu a po všech našich historických zkušenostech se sousedním Německem přát nemůžeme.
Čím méně amerického vlivu v Evropě, tím silnější budou hlasy volající po další bruselské centralizaci, po jednotné evropské zahraniční politice, jednotné bezpečnostní politice a po budování evropské armády. Pokud by budoucnost NATO měla být opravdu v sázce, Evropská unie pod vedením Německa asi společnou armádu budovat začne. Vrhne (což už činí) ohromující finanční prostředky do zbrojení, vybuduje mocný zbrojní průmysl a americkou nepřítomnost nahradí třeba vojenskou přítomností ukrajinskou. Je to tak nereálné v době, kdy si Evropa udělala z Ruska strašáka a z Ukrajiny vojenskou sílu, které se klaní?
Bude-li chtít Trump získat Grónsko nepřesvědčivou argumentací „absolutně potřebujeme Grónsko, protože je obklíčené čínskými a ruskými loděmi“, kterou ovšem podpoří přesvědčivou silou svých celních tarifů, přispěje v Evropě k dalšímu vyostření antiamerické nálady a nárůstu antiamerického sentimentu v politickém i veřejném mínění. Proces amerického „odcházení“ z Evropy by se tak snadno mohl proměnit v nežádoucí vývoj „vytlačování“ Američanů z kontinentu, což by opět bylo v přímém rozporu s českými zájmy.
Současná česká vládní reprezentace, sotva pár týdnů ve svých funkcích, je „grónským“ problémem konfrontována s některými svými předvolebními sliby a její pozice záviděníhodná není. Musí obratně a citlivě manévrovat. Je jistě pochopitelné, že se vůči americkému prezidentu Trumpovi příliš viditelně a hlasitě vymezovat nechce. Už proto, že „být proti Trumpovi“ dnes znamená „být s Merzem, Macronem, von der Leyenovou či Starmerem“. Takhle hloupě to v dnešní době stojí a takhle zmateně nám to tady Fiala s Lipavským zanechali. Přesto ale není ani možné tvářit se, že se nic neděje, že „America First“ si může dovolit všechno. A v tomto kontextu by to také nová vláda s mlčením příliš přehánět také neměla.
Jak tedy provést onu kvadraturu „grónského“ kruhu co nejobratněji? Jediným orientačním bodem by měl zůstat český národní zájem a jeho sledování. A tím je zachování (alespoň jisté míry) amerického vlivu v Evropě, který jediný je schopný udržet německé (a bruselské) ambice na uzdě. Pokud Američané odejdou, prostor „po USA“ tu obsadí německá Evropská unie velmi rychle.
Ale českým národním zájmem je snad i pokoušet se o návrat k vlastní, třeba sebevědomější, zahraniční politice a nepodřizovat se slepě a bez odporu zájmům velmocí. Toho jsme si za Fialy užili dost a dost.
„Grónsko“ se tak stane jistým testem i obrazem odhodlanosti nové vlády Andreje Babiše hájit jinou zahraniční politiku než tu, kterou nám tady „servírovala“ bývalá Fialova vláda. A to považuji za mimořádně důležitý úkol!
Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
