Prezident Petr Pavel ukončil „krycí“ období prvních sta dní ve funkci hlavy státu. Na tiskové konferenci je zhodnotil, mimo jiné, slovy, že za největší úspěch svého dosavadního prezidentství považuje „nastartování směru, kterým by rád pokračoval příštích pět let: upevnění pozice ČR ve společnosti demokratických zemí s prozápadní orientací a … změnu nálady ve společnosti…“.

Petr Pavel toho za oněch prvních sto dní udělal, řekl a vyprovokoval hodně: teatrálně po svém zvolení si telefonoval s Tchaj-wanem, aby pomohl vyhrotit už tak nesmyslně vyhrocené vztahy s Čínou, na motorce se vydal poklonit sudetským Němcům, v Terezíně předvedl skandální projev „o naší vině“, před pár dny si vzal za příklad neblaze proslulé internace Japonců Američany po útoku na Pearl Harbour, aby snad něco podobného mělo být podniknuto proti Rusům žijícím v Čechách. Ale říci, že se mu povedlo „nastartování“ směrem k západním demokraciím, to je obyčejná nehoráznost!

Česká republika od prvních okamžiků svého života v devadesátých letech minulého století byla demokratickou zemí. Navázala na své vlastní demokratické tradice a k demokraciím západního typu se přihlásila. Stala se členem všech uskupení: OECD počínaje, EU konče. Úspěšně provedla bezprecedentní ekonomicko-společenskou transformaci od komunismu ke kapitalismu. Jaký směr chce Pavel „startovat“? Vše už odstartováno bylo. Stihnul si toho pan prezident Pavel všimnout? Nebo chce potvrdit, že do „politické krajiny“ zabloudil náhodou?