Deníkové zápisy Viléma Pospíšila a stejně tak i paměti Karla Leopolda, odborového přednosty ministerstva financí, v jehož kompetenci byly záležitosti měny a úvěrního systému, svědčí o mimořádné aktivitě zúčastněných, jak se vyjádřil Alois Rašín, „spiklenců“ při přípravě kolkování bankovek a soupisu majetku pro účely majetkové dávky. Proto také některé zápisy z jednání pořízené v této době mají jen velmi heslovitý charakter.

Zápis z konference dokládá, jaký význam Alois Rašín přikládal právě soupisu majetku jako podkladu pro připravované mimořádné dávky, pozdější dávku z majetku a dávku z přírůstku majetku. Zatímco dávka z majetku se měla odvíjet od hodnoty čistého jmění ke dni 1. března 1919, tak v druhém případě se jednalo o navýšení čistého jmění za dobu od 1. ledna 1914 do 1. března 1919 v „obecné prodejní ceně“. Cílem obou dávek bylo odčerpání přebytečné kupní síly, tj. proplacení obíhajících státovek, pokladničních poukázek Rakousko-uherské banky a obnosů na u ní vedených žirových účtech, ale také „potrestání“ válečných spekulantů.

Přestože byl v době kolkování bankovek prováděn soupis majetku, ke schválení zákona o obou dávkách (č. 309/1920 Sb. z. a n., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku) došlo až v dubnu 1920.