Obřadu podpisování smlouvy se účastnila Karine Auriol, poradkyně Evropské správní školy. Ta popsala příběh podepisování Římských smluv až neuvěřitelně podrobně, a popis ukončila následovně:…Když představitel dorazil do místnosti, kde se obřad konal, vyvstal další problém, tentokrát s cyklostyly (tehdejšími kopírkami). Plány na instalaci strojů v místnosti musely být změněny, protože byla vyzdobena Rubensovými malbami. Cyklostyly stříkají inkoust do všech stran a bylo mu řečeno, že je vyloučené, aby byly Rubensovy fresky následně přemalovány. Takže práce na napsání Římské smlouvy začínají ve sklepě. Aby se to stihlo, byli najati italští studenti, ale o dva dny později začali stávkovat. Pak museli přivézt sekretářky z Lucemburska, což práce dále zdrželo. Ale nakonec, když bylo vše konečně připraveno, byl kvůli vlhkosti papír mokrý a musel být dán na noc na podlahu, aby řádně vyschl. Představitel šel spát a přišel druhý den ráno. Ale mezitím se objevily uklízečky a našly sklep plný toho, co považovaly za odpadní papír. Takže ho vyhodily jako „odpad“, včetně blan (představujících originál), takže nemohly být vyhotovovány kopie. Zpanikařený představitel a jeho tým hledali po celém Římě a pokoušeli se najít smlouvu pojmenovanou po italském hlavním městě, neúspěšně. Jediným řešením, které ho napadlo, bylo podepsat smlouvu na čistý papír, na jednu stránku, kde se nahoře pak objevila jména hlav států a vlád. Organizátoři se neobávali, že hlavy států a vlády podvod odhalí, protože se předpokládalo, že to budou držet v tajnosti. Ale aby se vyhnuli tomu, že tento ad-hoc dokument uvidí novináři, byl text okamžitě zamčen ve vedlejší místnosti….

Historie Evropy byla ve skutečnosti vždy krizovým řízením, řekla paní Auriol. K tomu pouze dodávám, že je tomu i dnes. Pokud se však jedná opravdu jenom o krizi, je vždy naděje na její řízení a řešení. Neřešitelný problém pro politiky a národy však přichází v okamžiku, kdy se krize transformuje do katastrofy. K té, jak se mi jeví, se EU transformuje a celý proces podporuje zatím neoficiální dárek k 60-nám Římských smluv. Kdo chce darovat a co?

Darovat v dnešním světě může většinou jenom bohatý. Tím je dnes v Evropě SRN. Vláda SRN ví to samé, co paní Auriol, a co já tvrdím přinejmenším 24 let: Historie Evropy je ve skutečnosti jedna krize. Protože spolková vláda počítá s pokračováním krize i v budoucnosti, neobsazuje jenom klíčová místa svými lidmi, ale snaží se s jejich pomocí transformovat klíčové finanční a kontrolní instituce tak, aby rozhodování v průběhu pokračování krize a vzniku nových krizových polí, bylo pod její kontrolou. Jednou z institucí určených k transformaci je MMF, německy IWF, anglicky IMF. Výsledkem transformace se název změní na EMF, německy EWF. Jak a proč tomu má být?