V Rusku lze mluvit o začátku smuty, tj. vlády samozvanců v roce 1584, o konci v roce 1613. Tehdy se stal carem Michail Romanov. Novodobí samozvanci se chopili moci v Rusku a v Evropě i ve 20. století. Výsledkem je novodobá smuta s popíráním historických pravd. Je velice podobná té historické. Proč?

Tři krátké případy: 1) Lidská práva, boj s korupcí a za záchranu západních hodnot. 2) Finanční systém, spolupráce RF s EU a drahé kovy. 3) Proces rozhodování a příklad 14. Putinova přímého rozhovoru s občany ze 14. dubna 2016.

Lidská práva, námi uměle vytvořená a přirozená práva občanská, nám dána do vínku při narození, obsahují hodnoty a kategorie jakými je mimo jiné spravedlnost, zlo a dobro a smrt. O neexistující definici všeobecné spravedlnosti se vedou nekonečné spory. Budou pokračovat i v budoucnosti. O tom, co je dobro a zlo, a zda to není jedno a totéž co se nám jeví při změně pohledu na věc, se píše málo kvůli náročnosti. Jedná se totiž o kvantový pohled na něco, na rozdíl v pohledu, přijetí změny. A již jsem u titulku příspěvku. Bojíme se změn jako čert svěcené vody. O smrti se mluví a píše ještě méně. Kromě bulváru a při potřebě vytvářet a udržovat strach ve společnosti. Strach je nutný k udržení moci. Napomáhá zmenšení pravděpodobnosti mírových změn. To potvrzují dějiny Západu. Ty jsou dějinami imperiální moci a idejí legitimizujících nadvládu nad potlačenými. Smrt jako taková, i imperialistických idejí specificky, patří do kategorie tabu. Připomíná konec. V takovém přístupu ke konci je obsaženo mnoho zbytečných chyb. Nebudu o nich psát. Jsem přesvědčen, že smrt by neměla být diskutována jenom jako konec, ale i jako začátek. Proto by měl existovat v sekulární výuce předmět, v němž by se vyučovalo umění umírat. Příklad lidských práv a uplatňování trestu smrti ve společnosti a v boji s korupcí mluví sám za sebe.

V ČLR, kde žije přibližně 1,4 miliardy obyvatel, se prý ročně ukládá cca 1 tisíc trestů smrti kvůli korupci. V Ruské federaci, sčítající asi jednu desetinu obyvatel ČLR by to mělo být podle tohoto poměru asi 100 trestů smrti. V ČR, sčítající přibližně jednu čtrnáctinu obyvatel RF se dostávám k cca 7-8 trestům smrti ročně. Nic podobného se neděje ani v RF ani v ČR. ČLR se kritizuje za porušování lidských práv, korupci, podobně jako RF a ČR. Úspěch boje s korupcí mi připomíná otázku z dob socialismu: Jak daleko je a kdy konečně přijde komunismus? Odpověď se nechá najít ve spisech V. I. Lenina: Každá úspěšná pětiletka je krůčkem ke komunismu. Cesta je však dlouhá min. 18 km. Co dělat, když cíl je tak daleko, krok nemá stejnou délku a není jednotný? Odpověď je nabíledni: Trest smrti by měl být zaveden. Již jako výchovný prvek celé společnosti. Drancování přírody, okrádání státu a tím občanů, stejně jako případná zneužití trestu smrti získají funkci prevence proti občanským nepokojům, zabíjením dróny apod. Vedlejší efekt by se projevil ve studiu zápachu smrti, výchově psů kriminalistů a tím ve zvýšení efektivnosti hledání obětí přírodních a jiných katastrof. V neposlední řadě by došlo ke znovuobjevení hodnot originálu, autentičnosti a neopakovatelnosti jevů a konání. Vypařila by se pohádka o tom, jak technický pokrok a kopírování západních idejí zvětšují duchovnost společnosti. Stručně formulováno to znamená, že nesmyslný boj za záchranu západních hodnot by se rovnal vystřízlivění z otrávené směsi idejí o pokroku. Střízlivý člověk by mohl přejít ke své skutečné emancipaci.