Rebel ODS Minčič: Není vyloučeno, že za Fialovou kampeličkou stojí Fialova Ukrajina

Jiří Minčič se ve svém obsáhlém komentáři rázně vymezuje proti současnému politickému vývoji v České republice, zejména vůči krokům končící vlády a vedení vlastní strany. Upozorňuje, že původní „rozpaky“ z výsledků parlamentních voleb se podle něj změnily v „důvodné obavy“, za které nese odpovědnost především dosavadní vládní garnitura. „Rozpaky se mění v důvodné obavy, když hlavním iniciátorem těchto obav byla a je končící vláda, včetně některých opětovně zvolených poslanců,“ píše Minčič na svém facebookovém profilu.

Jako jeden z klíčových problémů zmiňuje nedávné hlasování představitelů české vlády o tzv. trvalém zmrazení ruských finančních aktiv. Tento krok považuje za nebezpečný precedens. „To má sloužit jako příprava na loupež těchto prostředků,“ napsal.

Tvrdá kritika ODS a chování politických elit

Zvlášť ostře se Minčič vymezuje vůči chování vlastní strany ODS a jejích představitelů. Podle něj se strana výrazně vzdálila hodnotám, na nichž byla původně postavena. „Chování především představitelů ODS překonalo vše, co se doposud za 35 let v Československu a poté v České republice událo,“ konstatuje Minčič. A dodává, že výsledkem je „širokospektrální koncentrát zloby, nenávisti, závisti, chamtivosti, lhavosti a mnoha dalších nectností“.

Za mimořádně nebezpečné pak označuje i povolební chování poražených politických sil. „Povolební snaha poražených o realizaci jakéhosi permanentního politického puče byla jmenováním premiéra prezidentem zatím zastavena,“ píše, a že poražení podle něj „budou o to více sypat písek do ložisek“.

Prezident Pavel, Ukrajina a hranice přijatelné kritiky

Ve svém textu se Minčič dotýká i role prezidenta Petra Pavla. Zdůrazňuje, že nebyl jeho voličem, ale zároveň odmítá osobní útoky, které považuje za kontraproduktivní. „Vadí mi trapné posměšky na jeho IQ, na manželku nebo komentáře na jeho někdejší možné cílení ve zpravodajské branži,“ píše. A dodává, že taková kritika podle něj spíše poškozuje dotyčné autory než samotného prezidenta.

Zásadní problém však vidí jinde – ve způsobu, jakým je vedena veřejná debata o válce na Ukrajině. Podle Minčiče se z ní stává povinný ideologický rituál. „Po letošních parlamentních volbách neproběhne snad ani jedno veřejné vystoupení politika, kde by nebylo tupě vyžadováno prohlášení o nerozborném přátelství s Ukrajinou,“ poznamenal.

Současně kritizuje, že kdokoliv, kdo se odchýlí od tohoto rámce, je okamžitě označen za „nepřítele demokracie“.

Bilance vlády Petra Fialy: dluhy, inflace a ztráta důvěry

Výraznou část komentáře věnuje Minčič hodnocení vlády Petra Fialy. Její čtyřleté působení označuje za mimořádně destruktivní. „Ano, ty čtyři roky jejich vlády byly k nevydržení dlouhé,“ píše Minčič.

Připomíná především prudký nárůst státního dluhu a vysokou inflaci. „Vše, co stihla vláda Petra Fialy zničit, paradoxně navyšuje i to jediné, co tato vláda dokázala skutečně dobře vytvořit – dluhy,“ konstatuje. Připomíná zvýšení státního dluhu o 1,2 bilionu korun a kumulativní inflaci kolem 36 %, která podle něj zásadně zasáhla životní úroveň obyvatel. „Vše, co tato vláda dokázala skutečně dobře vytvořit, jsou dluhy.“

Za klíčový považuje Minčič rok 2025, tedy poslední rok Fialovy vlády, který podle něj „odhalil, byť zatím jen část průšvihů, prakticky ve všech oblastech života v ČR“. V této souvislosti zmiňuje i kauzu tzv. Fialovy kampeličky a naznačuje možné širší souvislosti. „Není vůbec vyloučeno, že za ‚Fialovou kampeličkou‘ stojí Fialova Ukrajina,“ píše Minčič a dodává, že podobné spekulativní otázky se nabízejí i u dalších afér.

A zastavuje se u bitcoinového skandálu na ministerstvu spravedlnosti z doby, kdy resort vedl Pavel Blažek. Podle Minčiče mohl mít případ vazby na tajné služby, na vojenské iniciativy či na ukrajinskou vládu, a že nelze vyloučit, že šlo o „předběžné finanční zajištění elit pro případ volební prohry“. „Skandál, který má kapacitu smést ve skutečně demokratických zemích několik vlád za sebou,“ hodnotí Minčič.

Kriticky se vyjadřuje i k programovým prioritám končící vlády, které byly vykládány „dynamicky podle potřeby“, a k roli některých ministrů i ekonomických poradců.

ODS na hraně politické existence

Kritika od Jiřího Minčiče míří nejtvrději právě na současný stav ODS, kterou považuje za stranu stojící na samotné hraně politické existence. Podle něj se ODS v posledních letech zásadně vzdálila svým původním hodnotám a proměnila se v prázdnou značku bez obsahu. „Politická strana ODS balancuje na okraji hlubokého kráteru, bez možnosti záchrany,“ píše Minčič a dodává, že vývoj posledních let poznamenal nejen pověst strany, ale i důvěru voličů.

Podle něj se na ODS dnes přiživuje úzká skupina lidí, kteří parazitují na její někdejší pověsti. „Ti, kteří nestydatě parazitují na kdysi relativně úspěšné konzervativní straně, si další politickou existenci pomocí této strany nezaslouží,“ poznamenal.

Zároveň naznačuje, že situace je natolik vážná, že by bylo nutné uvažovat o krajním řešení. „Každému neopravitelnému politickému subjektu zbývá zrušení politické strany,“ konstatuje, a že lidé, kteří dnes ODS ovládají, by si své politické ambice měli realizovat jinde a pod jinou značkou.

Výraznou část svého komentáře Jiří Minčič věnuje kritice exministryně spravedlnosti Evy Decroix, jejíž veřejná vyjádření považuje za vážné ohrožení svobody slova a demokratických principů. Podle něj právě její výroky odhalují skutečný způsob uvažování části současné politické elity.

V té souvislosti cituje její pronesená vyjádření, v nichž hovoří o nutnosti omezovat přístup k vybraným zdrojům informací. „Jediná cesta je v určitém okamžiku být schopni definovat, že některé zdroje informací jsou proti naší demokracii, protože to nejsou běžná média,“ cituje ji Minčič. A připomíná i další výrok: „Myslím si, že v určitém okamžiku bychom měli být schopni se bránit a omezit přístup člověka ke zdrojům těchto informací.“

Za mimořádně nebezpečné považuje i její otevřené úvahy o zavírání médií. „Jedním z opatření, o kterém si myslím, že budeme muset v jednu chvíli uvažovat, bude zavření zdrojů, pokud odhalíme, že jde o zdroj nepřátelský,“ cituje Evu Decroix.

Podle Minčiče tyto výroky jasně ukazují, kam se část politické reprezentace posouvá. Varuje, že podobný přístup připomíná praktiky minulých režimů a zásadně odporuje principům svobody projevu. Kriticky se vymezuje i vůči části médií, která podle něj tento způsob uvažování legitimizují. Cituje např. výrok novinářky Šafrové: „Svoboda končí tam, kde začíná zločin. A myslím, že musíme říct, že tito lidé jsou zločinci. Spolupráce s Ruskem, se zločinci, je zločin.“

Minčič uzavírá, že právě tyto postoje jsou jedním z hlavních důvodů, proč podle něj ODS ztrácí důvěru veřejnosti a přibližuje se k hraně politického selhání. „Předpokládám, že především všichni členové výkonné rady ODS, poslanci atd. s tímto řešením nesouhlasí. Mají ale demokratickou možnost své značně korpulentní materiální zdroje realizovat v nové straně,“ napsal.

Závěrem Jiří Minčič připomíná, že bez zásadního řezu a návratu k základům nemá ODS šanci obnovit důvěru od veřejnosti. Jedinou cestu vidí v radikální změně – „od píky“.