Jan Campbell: Po velké a krátké návštěvě

Nemám právo a chuť se vměšovat do vnitřní politiky státu, v němž trávím téměř polovinu času jako cizinec. Na druhé straně nechci zklamat čtenáře, hledající referenční postoj. Vybral jsem proto pouze citáty, které jak si myslím výstižně reprezentují pokrytectví a demagogii většiny současných politiků – narcistů a cyniků, kteří jsou ovlivňováni více emocemi než rozumem. Tito politici neodhadli správně dobu svého odchodu z hlavní politické scény. Podobně je tomu u uměleckých hvězd. Bude tomu tak i v budoucnosti s menšinou jednookých, hlasitých gestikulátorů a rádoby kritiků ČLR a jejího prezidenta Si Ťin-pchinga. O kritice Putina a Ruské federace nemluvě. Ta ještě přijde a bude silnější než doposud. O tom ale příště. Dnes souhlasím s konstatováním Jan Kellera v Právo (30.3.2016), že oblíbenost jednookých kritiků ve společnosti je na hranici, mezi politikem a uklízečkou, které indikuje, že jednoocí kritici nemají žádný vliv na proces změny paradigmatu. Proto nebudu na ně tratit čas a věnuji se raději krátké rozvaze nad citáty dvou pánů.

"Netušil jsem, že pětadvacet let po slavném listopadu se tady budeme klanět diktátorovi. Je to nedůstojné naší republiky, nedůstojné Hradu, a to že byl pozván diktátor do Lán, kde pobýval Masaryk a Havel, to je opravdu ostudné divadlo," řekl Schwarzenberg. "My žijeme v demokracii, ve svobodné zemi a kvůli návštěvě předsedy čínské komunistické strany, který přijel z totalitní země, kde porušují lidská práva, zabíjejí lidi, lidé mizí, kvůli tomu se nenecháme omezovat na našich právech," řekl Bursík.

Oba citáty dokazují, že starší pán žije v mrtvé představě, že je to on, před kterým se musíme klanět, že je to on, který určuje důstojnost republiky a Hradu a kvalitu divadla. Ten mladší pán zapomněl již při obhajobě plánu na výstavbu radaru v Brdech, že právo na papíře není právem do té doby, než bude o něj požádáno. Právo totiž vzniká ohlášením nároku na realizaci písemné definice práva a obsahuje neoddělitelné povinnosti. O nich se málokomu chce mluvit. Jsou totiž většinou nepříjemné a nehodí se do konceptů tzv. politické korektnosti.

Toto tvrzení dokazuje prezident Zeman. Povinnost budit a vzbudit zpomalenou a konzervativní českou společnost s poškozenou státní identitou, potlačenou emocionalitou a agresivitou, bylo od samého počátku převzetí funkce prezidenta jedním z několika důvodů konání prezidenta. Prezident Zeman totiž velice dobře ví, s kým má čest. Ví, že stát, který představuje, nemá v době dynamických změn paradigmat, nejistoty a hybridních válek svoji vlastní armádu, svůj vojenský a potravinářský průmysl, nezávislou vědu a výzkum, nezávislé komunikační systémy, o nezávislé měně a vedení vlády raději nemluvě.

Tento stav je výsledkem konání a řízení státu osobnostmi, typu autorů citátů. V jejich pojetí, ale i v pojetí současného ministra financí Babiše, je prý možné řídit stát jako firmu pouze pomocí finančních a hospodářských pravidel a zákonů. Tato představa je zcela objektivně iluzí již proto, že dnes aplikované finanční a hospodářské zákony nepřiznávají kategorii morálky, etiky a spravedlivého rozdělování omezených zdrojů. Naopak. Podporují individuum na cestě k patologickému egoismu, narcismu a nekritickému kopírování a přebírání receptů, zapomínajíc současně, že pro vlastní úspěch je důležitější navštěvovat hřbitovy neúspěchu, než kopírovat úspěchy druhých, tzv. autorit.

Prezident si je plně vědom toho mála, co zůstalo cenné v ČR

Nemusím být příznivcem nebo znalcem osobnosti prezidenta Zemana, abych mohl tvrdit, že prezident si je plně vědom toho mála, co zůstalo cenné v ČR. Jsou to osoby a osobnosti, hlavy jasně myslící a kreativní specialisté (na střední manažerské úrovni), kteří nemají v současném systému, světě paralelních společností možnost proniknout na povrch a působit veřejně. Tzv. selský rozum vnímá podvědomě, proto rychleji nebezpečí spojená s tímto světem. Proto hledá srozumitelná vysvětlení a srovnání. Prezident nabízí obojí. Proto prezidentovi Zemanovi v březnu důvěřovalo 62 procent Čechů, což je podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) dosud nejvíc od jeho zvolení v roce 2013. Důvěra ve vládu, která se bez větších zvratů pohybuje nad 40 procenty je spíše výsledkem nadějí na změny, především politické a personální.

Důležité pro občany ČR v dané chvíli ale je, že prezident Zeman sází na člověka a jeho schopnost komunikovat s cizí kulturou. Že sází na kreaci nových příležitostí v oblasti vzdělání, výroby, logistiky a nejenom obchodu. Všechny uvedené oblasti vyžadují finanční investice, které Čech-podnikatel prostě nemá a nebude mít. Dotace EU končí a helikoptérové peníze od ECB nebo ČNB nepomohou. Spadnou-li do klína helikoptérové peníze, tak budou stejně malé a jenom pro krátkou radost, protože helikoptérové peníze jsou pouze ozdobou finále hry spekulantů-egoistů, kteří se nazývají bankéři, hledající úspěch. Včera jsem se dověděl, že Švédská banka vypočítala sumu helikoptérových peněz na občana EU, kterou by mohla ECB vyplatit: 1.300 Euro. Je to k smíchu, kdyby to nebylo tak vážné.

Již proto jsem přesvědčen, že prezident Zeman nevidí úspěch návštěvy prezidenta ČLR Si Ťin-pchinga pouze v miliardách uvedených ve smlouvách a mediích. Ta se například nezmínila ani slovem o hodnotě symbolu, který představuje návštěva z ČLR před summitem o jaderné bezpečnosti v USA. Media doposud nevysvětlují skutečnost, kterou představuje neúčast Ruské federace na tomto summitu v USA. Media nenabízejí ani náznak srovnávacích a dopadových analýz materiálního a nemateriálního angažmá Číňanů v jiných zemích a také v ČR. Včera, dnes a zítra. Není mi známo, že by se v ČR veřejně diskutovala otázka a hledala odpověď na otázku Proč ČR jako vstupní brána do EU a ne například SRN nebo jiná země EU? Vždyť nejenom SRN má s ČLR mnohem intenzivnější obchodní vztahy než je má ČR. Ale i v tomto případě platí, že aktivní prezident je pro reaktivní vládu vždy a všude nebezpečný, pro jednooké kritiky ideálním cílem k napadení a pro zkorumpovaná media levným chlebem. Na tomto místě mě napadá návrh prezidenta Putina týkající se zveřejňování příjmu novinářů aktivně kritizující vládu a korupci.

Je potřeba si uvědomit rozdíl kvality vztahu k majetku

Než se dostanu ke krátkému hodnocení rizik spojených se spoluprací ČR a ČLR musím se ještě jednou zmínit o objektivní absenci morálky v hospodářském a finančním systému jako takovém. Musím připomenout absenci politiků v moderní politice, a rozdíl mezi euroatlantickou společností s hospodářským systémem založeném na expanzi a asijskou společností založenou na konsenzu. S pomocí konsenzu se má totiž transformovat přechodný expanzivní hospodářský systém ČLR (kapitalismus ala Čína), do moderního systému intensivního. Zjednodušeně formulováno to znamená si uvědomit kvalitu rozdílu mezi Washingtonským a Pekingským konsenzem, expanzivním a intenzivním systémem a potřebou hledat a nacházet optimální řešení zabezpečující spravedlivější rozdělení omezených přírodních zdrojů a zabezpečující společenskou solidaritu a soudržnost.

V tomto kontextu je potřeba si uvědomit rozdíl kvality vztahu k majetku. Individuum a stát mají odlišný vztah k majetku a vlastnictví. ČR patří do malé skupiny zemí, které se nechaly zlákat vidinou účasti ve hře velkých. Slepé kopírování receptů z USA oslabilo ČR jako stát natolik, že stát byl a stále je ochoten se vzdát vlastnictví a kontroly strategických oblastí a infrastruktur. Proto se ČR stala atraktivní pro ČLR. ČLR prostě nemůže ignorovat takovou příležitost, protože ví, že příležitosti se neopakují. ČLR ví, že vláda ČR se snaží řídit stát pouze pomocí pravidel ekonomie a financí, nehledě na historickou zkušenost a potřebu integrovat (do řízení státu) morálku, sociální soudržnost a spravedlivost. ČLR ví, že řízení státu bez integrace nemateriálních hodnot není udržitelné. Proto očekávám, že aktivity ČLR v ČR nebudou regulovány ze strany vlády ČR, ale diktovány partnery z ČLR. Proto je pohádka o ČR jako vstupní bráně do EU pro ČLR idealizací, přeceněním svých možností a schopností jak na úrovní státu, tak i na úrovni byrokracie EU. Do kategorie idealizace, přecení a naivity patří i slova premiéra Sobotky o „bilaterálním dialogu“ týkajícího se lidských práv v ČLR. Takový dialog, dojde-li někdy k němu, bude monologem premiéra a pauzou pro Číňany, kterou využijí pro soustředění se na další bod programu setkání s ním. Chci věřit, že premiér Sobotka si přiveze ze své dlouhé služební cesty z USA malý kousek poznání, které mu napomůže pochopit nezbytnost regulace aktivit cizích společností v ČR a nezbytnost si uvědomit, že pohoda a dohoda s přímým sousedem (Ukrajinou a Ruskou federací například) je nepopiratelně vyšší kvality a nutnosti, než může být sebelepší a dobře míněná smlouva o partnerství s ČLR. Tak jako NATO nehne prstem, kdyby mělo zasáhnout ve prospěch ČR, tak ani ČLR nehne prstem, octne-li se ČR v nouzi. V té se ČR může octnout dříve, než si mnozí mohou nebo chtějí představit. Nebude-li stát regulovat a chránit své občany přinejmenším na stejné úrovni jako zahraniční investice, a bude-li jeho konání vykazovat nepřítomnost morálních hodnot, představitelná budoucnost nebude pro společnost veselá.

Tím naznačuji, že všeobecně platné poznání - podnikání, obchod a konkurence neznají morální hodnoty, platí bez omezení i pro ČLR. Následující příklady z oblasti vojenských technologií, které jsou mnohem intenzivněji ochraňovány před zneužitím a ztrátou než civilní technologie, mohou posloužit pro srovnávací a dopadové analýzy všech plánovaných projektů, na kterých se dohodly strany během návštěvy prezidenta ČRL Si Ťin-pchinga v ČR, nebo dohodnou po jejím ukončení.

Příklad 1: SU-27 vs. J-11

V roce 1992 prodala Ruská federace 76 kusů SU-27 SK do ČLR. V roce 1995 Rusové prodali licenci na výrobu dalších 200 kusů uvedených stíhaček. Již v roce 1996 se objevila čínská stíhačka pod názvem J-11. Při její výrobě byly prokazatelně použity ruské komponenty a části. Na ruské stížnosti odpověděla ČLR výrobou dalších 3 modifikací J-11 a nepoužíváním ruských částí, představující narušení licenční smlouvy. Poslední čínská verze J-15 je dnes hodnocena západními experty jako lepší než ruský originál, nehledě na slabší výkon motorů.

Příklad 2: Top M vs. HQ-17

Od roku 1997 do roku 2001 dodalo Rusko ČLR 35 jednotek, aby uvidělo již v roce 2014 čínskou verzi HQ-17. Nebudu tento příklad komentovat a hodnotit. Pokračuji.

Příklad 3: C-300 vs. HQ-9

Zenitní raketový komplex C-300 se začal dodávat do ČLR v roce 1996. Dnes má ČLR své raketové komplexy, které se podobají ruským jako vejce vejci. Několik rozdílů lze však zjistit: Čínská raketa je o 1 m kratší, má dosah 125 km, ruská raketa min. 200 km. Podle osobně neověřených informací ČLR prodala první raketové komplexy do Turkmenistánu a Uzbekistánu. V Turecku ČLR vyhraný tender nad Ruskou federací v objemu 4 miliard USD ČLR nerealizuje díky rozhodnutí Turecké vlády. Oficiálně se uvádí výroba svých vlastních systémů. Kdo tomu věří, tomu není pomoci. Konkurence na mezinárodním trhu s vojenskými technologiemi negarantuje podle mého hodnocení situace, intezifikaci soužití sousedů.

Příklad 4: (Smršť) vs. PHL-3

I tento příklad dokumentuje existenci přímého potomka ruské Smršti v ČLR, nehledě na skutečnost, že Ruská federace neprodala oficiálně ani jeden kus ruského systému 9K58 Smršť do ČLR. Zlé jazyky napovídají o nedovoleném prodeji ruské technologie Ukrajinskou chuntou. Připomínám, že ruská exportní verze AR-2 byla prodána na příklad v roce 2013do Sudánu a Maroka. Připomínám také, že Ukrajina laškuje s tzv. IS na svém území a kontrolou leteckého prostoru nad Krymem. Obojí by mělo dovolit přesčasy v Bruselu a konat.

Příklad 5: (Paltus) vs. typ 041

Možná bychom se nikdy nedověděli, že existuje čínská ponorka typ 41, kdyby neexistovala americká satelitní rozvědka a neuměla se chlubit svými úspěchy. V roce 2004 ofotografovali Američané ponorku. Analýza fotografie pomohla dokázat, že Číňané přepracovali ruskou ponorku 877 Paltus. V polovině 90 let, tj. za vlády Jelcina bylo prodáno několik ponorek ČLR. Odborníky provedená analýza dat potvrzuje, že čínská ponorka typ 041je dobrou kopií ruské ponorky. Odhaduje se, že ČLR vyrobila kolem deseti kusů těchto ponorek a přešla k výrobě menší ponorky. Prezentovala ji v roce 2013 a vzbudila zájem v zahraničí.

Pro vyrovnanost argumentu doplňuji, že USA sdílí podobný osud s Ruskou federací. Jako příklad uvádím kopii legendárního auta Hummer a vrtulník – klon UH-60 Black Hawk. Další příklady vědomě neuvádím. Řídím se pravidlem: Čím méně vím, tím lépe spím.

Uvedené příklady slouží k uvědomění si problematiky patentování a ochrany výsledků intelektuální a inovační činnosti českých partnerů při spolupráci se zahraničními partnery. ČR stát nenabízí adekvátní podporu a ochranu na mezinárodní úrovni, přestože intelektuální a inovační činnosti představují prakticky to jediné, co může nejenom ČLR ve spolupráci s ČR opravdu zajímat. Přidám-li do hodnocení již existující riziko vyplývající ze zveřejňování výsledků prací ve vědeckých, a západních indexovaných časopisech, legislativu Velké Británie týkající se vlastnictví tvořeného na akademické půdě britských univerzit a finančně – právní náročnost doplňkové ochrany, nemohu vyloučit, že pohádka o vzájemně výhodné spolupráci bude doprovázena slzami. Slze budou ještě větší a nevylučuji pláč bez konce, až dojde na lámání chleba. Co tím mám na mysli?

Čínské investice je nutno hodnotit komplexně

Je to přechod od laboratorního prototypu na úroveň malosériové a později velkosériové výroby. Zkušenost mi nedovoluje věřit představě, že ČLR bude zde v ČR vyrábět společně vyvinuté moderní výrobky a technologie a dovážet je do ČLR. Taková představa neodpovídá zkušenosti, logice vztahu asymetrických partnerů, atd. Existující a plánované čínské investice do nemovitostí a reprezentací čínských bank v ČR nemají strategický, ale pouze omezený kosmeticko-individuální a pragmatický význam. Čínské investice do strategických infrastrukturních projektů je nutno hodnotit komplexně. Samotné financování infrastrukturních projektů hodnotím například jako platbu dluhopisy USA. USA prakticky financují expanzi ČLR ve světě již dlouho, i když v mylné naději na zachování své pozice ve světě. Vlastnictví nebo spoluvlastnictví, včetně infrastruktury, čínskými partnery v zahraničí bylo, je a bude vždy zabezpečeno přímo tvrdými mezinárodními smlouvami a nepřímo vlivem vyplývajícím z investice. Vliv, jako měkká síla vzniká automaticky. V případě slabé a pro ČLR zajímavé ČR s pouze krátkodobě myslící vládou, to platí o to víc.

Již proto je konání prezidenta Zemana oprávněné. Nabádá vládu a občany k hlubšímu zamyšlení nad konáním, krátkodobými a dlouhodobými, případně nezvratnými následky konání. Je to právě ta nemateriální hodnota, kterou nabízí prezident řečí obchodníků a podnikatelů při pomoci kreace materiálních příležitostí, která dělá seniora s holí juniorem s jasnou hlavou a řečí. Úcta by měla znět z medií a ne hrozba. Stáří se má ctít a mládí chránit, praví jedno staré přísloví. To platí o to víc v době, kdy není možné trvat na absolutní suverenitě státu, kdy je nejvyšší čas akceptovat krize jako část života a kdy se musíme učit umět postarat sami o sebe. Kreace příležitostí – seniorem pro malou skupinu schopných – mladých, je jednou z mála správných cest k udržení identity a rozvoji toho mála, co zůstalo. Velká většina společnosti se později ráda připojí, protože se naučila kopírovat a ráda kopíruje. Stačí mít peníze a adresu Copy centra. Historie napovídá, že velké změny způsobily jednotlivci, ne masy. Bylo tomu tak hudbě (například Čajkovskij), ve vědě (například Vídeňský kruh, kvantová mechanika), politice (například britský politik William Wilberforce, prosadil zákon o zrušení obchodu s otroky v 1807), ale i v matce všech věd, matematice.

Přeji všem, kteří se umí osvobodit od emocí najít odvahu, dát se na cestu na Východ a přitom nezapomenout navštívit Ruskou federaci v transformaci. Teprve potom bude možné začít vážněji mluvit o ČR jako bráně, nebo mostu mezi Západem a Východem, pro budoucí generace a nejenom pro několik vyvolených. Souhlasu netřeba.

Publikováno se souhlasem vydavatele