Uvedené potvrzují poslední veřejně dostupné výroky, včetně ex-ministra zahraničí Zaorálka. Cituji z Právo, z 19.10.: Jde o to, abychom nevytvářeli protektorát na věčné časy, ale abychom hledali způsob, jak situaci dovést k vyústění, v němž nebude potřeba našich vojáků. Fantastové typu předsedkyně branného výboru, Jany Černochové (ODS), která, cituji: Dokonce (jsem) přesvědčena, že by bylo na místě znovu vyslat rekonstrukční tým, který má v oblasti dobrou pověst, protože pomáhal stavět školy a přehrady, by si mohli uvědomit, že ČR se k žádné obchodně lukrativní zakázce, o projektech nemluvě, v budoucnu nedostane. Stačí se seznámit s nedávným článkem v Financial Times, který jasně a přesvědčivě popisuje ztrátu smlouvy německého Siemens na dodávku elektřiny v Iráku v hodnotě 15 miliard USD ve prospěch americké GE. Embargo, dodávky iránského plynu byly slabší než důvody amerického tlaku: 7 tisíc padlých amerických vojáků v Iráku od 2003.

Pro kontrolu fantazírování o Afghánistánu, obsahujícího další český tunel pro odtékání peněz, a tvorbu realistické zahraniční a vnitřní politiky, vše v kontextu nadcházejících oslav 100 let od založení Republiky Československo,doporučuji si přečíst nedávno vydanou knihu v českém jazyce Praha na hřbitově metropolí (ISBN 978-80-7557-129-8). Někdo z materiálně dobře zabezpečených politiků by ji mohl darovat svým kolegům ve vládě, Senátu, PS, a univerzitním fakultám zaměřených na politologii, historii a sociologii. Zcela určitě by dárce našel způsob jak dar odepsat z daní. Pro neinformované ohledně historie, o českých výdajích v Afghánistánu v miliardách Kč ročně, a za poslední desetiletí uvádím odkaz: http://www.mise.army.cz/scripts/detail.php?id=3699 (10.9.2017 a novější). Kdo si myslí, že může v demokratické ČR z veřejně dostupných pramenů zjistit přesný počet českých účastníků afgánských misí, musí být zklamán. Otázka v žádosti podle zákona par. 6 odst. 1 zákona č 106/Sb. O svobodném přístupu k informacím nebyla konkrétně odpovězena. Dva a půlstránkový seznam odkazů na internetové stránky MO jako odpověď, mluví sám za sebe a přinejmenším o mlžení již proto, že se čísla nedají (s) počítat.

Autor knihy Praha na hřbitově metropolí, arabista, pracující v minulosti mimo jiné téměř patnáct let v různých diplomatických funkcích a zabývající se problematikou čtyři desetiletí, Miroslav Belica (1952) popisuje a faktologicky analyzuje mimo jiné účast Prahy (od roku 2002) na kontroverzních velmocenských operacích dobových spojenců v posledních čtyřech dekádách. Od prvního dne sovětské okupace Afghánistánu v roce 1979, odjezdu Babraka Karmala z českého exilu do Kábulu, přes sovětské stažení, ovládnutí Afghánistánu USA podporovanými militantními islámskými skupinami, vstupu USA - UK na hřbitov metropolí po 11.9.2001, až po současnost.

Ta se nabízí jako možnost bilancovat, jaký je nejenom praktický efekt českého angažmá v Afghánistánu, ale efekt celé křížové výpravy, jak ji nazval hned po 11. září americký prezident Bush (Remarks by the President Upon Arrival – https://georgewbush-whitehouse.archives.gov/news/releases/2001/09/20010916-2.htnl/ - 20.2.2018)

Bilance může obsahovat skutečnost, že nehledě na obrat o 180 stupňů, prostou výměnou hegemona po listopadu 1989 fakticky k žádné změně ve směru větší samostatnosti a nezávislosti rozhodování nedošlo.Nehledě na vysoké bezpečnostní riziko v zemi, obtěžování dívek mladými muži mimo školu a na cestě do ní (Metoo tam nikoho nezajímá, a rovnost pohlaví v Afghánistánu neexistuje), a monitoring účastníků voleb Talibánem, chtějí jít k volbám především mladí. Generace 9/11, která ví o vládě Talibánu jenom z vyprávění rodičů, tvoří ale nezanedbatelnou část z cca 9 milionů Afghánců s volebním právem. O nebezpečí, které hrozí dorůstající generaci Afgánců, se píše v nedávno zveřejněné studii organizace Save The Children. Osobně vidím nebezpečí především v nenapsaném: Nelze věřit žádným oficiálním statistikám. Statistiky, tvořené západními konzultanty a úředníky, nemohou objektivně zohlednit bezpečnostní situaci, kulturní bariéry a nedostatečnou infrastrukturu. Po absolvování školy, mladí nenajdou doma práci. Podle výzkumu vlády USA cca 20 procent zapsaných žáků a žákyň ve školách, nechodí do školy. Podle zprávy UNICEF z léta t.r. 3.7 milionů z 9.4 milionů vzdělání povinných dětí, není vůbec zaregistrováno ve školách, proto do nich nechodí. Ve škole si učitel, má li štěstí, vydělá cca 125 Euro za měsíc. Srovnávat jeho plat s platem poslance nebo vojáka - okupanta, je provokací.

Bilance by ale měla obsahovat analýzu následků bujícího odesílání neúspěšných migrantů a dětí zpět do Afghánistánu, například SRN. A také obsah slov Edwarda Girardeta, amerického válečného zpravodajce, který pozoruje tři desetiletí peripetie afgánské války, a která uvedl autor knihy Praha na hřbitově metropolí na poslední stránce (315): Afghánci jsou unaveni válkou. Jsou také unaveni přítomností cizích sil… Současná bezpečnostní situace je nejhorší, jaká může být. Válka k ničemu nevede, snad jen místní lidé jsou stále více skeptičtí a podezřívavější ohledně záměrů Západu…Žádný Afghánec nebude o míru jednat z pozice slabosti. Taková je realita, i když si politici ve Washingtonu, v Londýně a Bruselu myslí něco jiného. Afghánci si stejně nakonec zvolí to, co je nejvýhodnější pro ně a pro jejich rodiny, a nikoli to, co chce vnější svět… Kéž by tak jednali politici v české kotlině. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele