Výsledek konference lze shrnout do následujících čtyř konstatování, ze kterých se může učit i současná evropská a místní, česká sociální demokracie: 1) Založení republikánských spojených států Evropy je nesmyslné a prolhané, jestliže nebude odstraněna německá, rakouská a ruská monarchie. 2) Z hlediska hospodářského obsahu uvedeného hesla a ekonomických podmínek imperialismu, tj. exportu kapitálu a rozdělení světa „rozvinutými“ a „civilizovanými“ koloniálními mocnostmi jsou Spojené státy Evropy v kapitalistických podmínkách buď nemožné, nebo reakcionářské. Je to proto, že kapitál se stal mezinárodním a monopolistickým prostředkem několika málo států. A současně proto, že Anglie, Francie, a Německo si „uložily“ v zahraničí minimálně 70 miliard Rublů s ročním výnosem ve výši minimálně 3 miliard Rublů. 3) Spojené státy Evropy se budou rovnat v podmínkách kapitalismu dělení kolonií.

Miliardář může „národní příjem“ státu – kolonie dělit s někým pouze podle principu účasti kapitálu druhých. Dělení se vždy odehrávalo formou skrytého nebo otevřeného boje, často při pomoci válek. Vývoj produkčních prostředků vede objektivně ke zničení národního měřítka. Na druhé straně princip konkurence objektivně nedovoluje sjednocení na principu rovnoprávnosti, nebo federativní uspořádání států Evropy. 4) Existence EU nevyvrátila Leninovu hlavní tézi o nemožnosti objektivního sjednocení, nebo federativního uspořádání států Evropy v podmínkách kapitalismu, protože: a) není reálné očekávat rovnoměrný hospodářský růst všech členů společenství, b) krize a války jsou podmínkami existence expanzivního kapitalismu, c) zavedení Euro a jeho centralizovaná fixace a orientace, především k USD pomohlo transformovat EU do diktatury koncernů a bank. Mohu dodat, že EU je svým charakterem společenstvím reakcionářským.

Druhá událost se týká sjednocení Německa. V noci z 22. na 23. srpna 1990 odsouhlasila Volkskammer NDR v Berlíně sjednocení se SRN v poměru 294 za sjednocení, 62 proti a 7 členů se hlasování nezúčastnilo. Hlasování se uskutečnilo ještě před ratifikací smlouvy o sjednocení, během jednání 2 plus 4. Tak se dostala NDR do sféry zákonů SRN podle článku 23 spolkové ústavy s platností 3. října 1990. Uvádím tento příklad z několika aktuálních důvodů.

První důvod má vztah ke sjednocení Krymu s Ruskou federací. Nebudu se podrobněji zabývat možnými interpretacemi – sjednocení, anexe nebo připojení (Anschluss) atd. v obou případech, protože to není předmětem obsahu příspěvku. Druhý důvod se vztahuje na výsledky výše uvedené konference v Berně a konstatování o nemožnosti existence Spojených států Evropy z hlediska hospodářského.

Nelze oddělit politiku od ekonomie a tuto podřídit čistě politice

Osobně jsem se účastnil velkého projektu v bývalé NDR – reorganizace druhé největší ocelárny v Německu, v Riese. Vím, co takové sjednocení s sebou nese, jaké má předpoklady, potřeby pro realizaci a následky. Žádná informace politiků, nebo učebnice ekonomie mne nepřesvědčí o tom, že EU může existovat na rovnoprávnosti založené, sjednocené nebo federativní formě. Ani EU, ani SRN, ani žádný jiný členský stát EU nemá finanční a logistické možnosti takový projekt iniciovat, realizovat a udržet při životě. O tom, že neexistuje kritická masa občanů EU, věřících byrokratům v EU – EK a jejich snaze o lepší budoucnost občanů EU, již nemluvě. Skutečnost existence SRN potvrzuje jednoznačně tézi Lenina a výsledky jednání konference v Bernu, před sto lety.