Americko-izraelská válka v Íránu přerostla rámec běžného regionálního konfliktu a stala se zdrojem zásadní geopolitické krize, možná největší od druhé světové války. Nejde o to, kolik mrtvých a kolik rozbombardovaných cílů a sestřelených strojů je na každé straně. Konflikt spustil tepenné krvácení globální ekonomiky narušením dodávek ropy, a to bude pokračovat i po jeho skončení. Opravy klíčových těžebních zařízení mohou zabrat spoustu času, ale naléhavější je otázka, zda se vyplatí investovat do jejich obnovy.

Takových otázek, ovlivňujících představy o budoucnosti, se vynořuje víc. Víme, že by to šlo i bez ropy, víme, že drony začínají být mocnější než těžké zbraně, víme, že dříve nemyslitelné úkoly zpřístupňuje skoro do kuchyně umělá inteligence. Dlouhodobě je tedy šance, ale co teď?

Stačí se podívat domů. Ještě pár týdnů může vláda zvládat problémy s energií a pohonnými hmotami, čerpá se ropných z rezerv, přifoukne se zadlužení, ale všechno má své meze. Jde o to, jak podpory ufinancovat.

První velkou obětí budou nesmyslné zbrojní výdaje. Je jedno, na co se teď kývlo. Kdo obhájí pětiprocentní šílenství na americké zbrojní výpalné, bude smeten ve volbách. Chtěl bych být zlatou muškou na summitu NATO v Ankaře. Jak chcete prosazovat dlouhodobé závazky v nejistotě, že Trump nevydrží do švestek?

Se zásobováním ropou se můžeme vrátit přes Slovensko k Družbě, ale bude to jako rada Marie Antoinetty davům, kterým chyběl chleba. Tak ať jedí koláče! Historie trochu kecá, francouzská královna fakticky radila hladovým podaným, ať jedí placky z mlynářských odpadů. Zapomeňme na historickou pravdu a porovnejme chlebové ceny ropy před válkou s lahůdkami z ropných cukrářství za pár měsíců. Předpovědi mluví o násobném zdražení. Co platno, když to poteče, ale přestane to být dostupné za tržní cenu.