Nikdy předtím v historii G7 nebyl summit poznamenán tolika, tak vážnými, simultánními a propletenými šoky jako letos, řekl John Kirton, ředitel výzkumné skupiny G7 na univerzitě v Torontu. Tlak na jednání je proto obrovský a skupina G7 bude muset zvážit, jak může zmírnit následky těchto otřesů. Spolkový kancléř Olaf Scholz (SPD) plánuje přesvědčit G7 o Marshallově plánu pro Ukrajinu. V důsledku toho by do země proudily miliardy, pro fiktivní pomoc a reálnou korupci. Země G7 musí také vyjasnit své budoucí vztahy s Ruskou federací, které se současně - podle neoficiálních zpráv, chystají vyhlásit bojkot obchodu e zlatem. A také s ČLR. Projekt Jeden pás, jedna stezka (OBOR) je toti6 pro G7 trnem v oku. Proto summit bude jednat o investicích do infrastrukturních projektů ve světě ve výši 600 miliard USD.

Co je dnes skupina G-7?

G7 znamená skupinu sedmi hlavních průmyslových zemí. Její předsedové vlád se scházejí jednou ročně, aby diskutovali o globálních otázkách, zejména o otázkách hospodářské a bezpečnostní politiky. Pravidelná zasedání se konají také na ministerské úrovni. Skupinu tvoří USA, Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko a Velká Británie. Když byla v roce 1975 založena skupina G7, byly tyto země nejsilnějšími ekonomikami na světě v první energetické krizi. Dnes již tomu tak bezpochyby není a již nikdy nebude. I proto je summit G7 zbytečný.

Podle definice Velké sedmičky by na summitu musely být minimálně ČLR a Indie. Potažmo i RF se svými zdroji. Bez nich se neobejde technologický vývoj, západní nadnárodní korporace a politika zeleného a jiných plánovaných údělů. Až do roku 2014 byla RF součástí tohoto klubu (proto také: G8), než byla fiktivními mocnými vyloučena dnes již zcela zbytečného klubu. Proč zbytečného?

Co vůbec dělá G7?

Portfolio úkolů G7 bylo navrženo v roce 1975 především tak, aby obsahovalo hlavní výzvy světového hospodářského řádu a setkání mohlo být vnímáno jako světový ekonomický summit. Za 47 let G7 včetně epizody G8 se mnoho ve světě změnilo, a málo slibů splnilo. Včetně toho spojeného s energetickou krizí. Kromě toho, že portfolio úkolů se od té doby enormně rozšířilo, priority se změnily a objevily se nové systémové výzvy. Dnes lze tvrdit, že priority představují problémy bezpečnosti, klimatu, zdraví a rozvoje. V těchto oblastech se státy G7 dohodly na společných akcích, rozpočtech a v minulosti osvědčených postupech. Bohužel ale, ty v současné transformaci světa již dávno neplatí. G7 usnula na vavřínech.

Neuškodí proto připomenout si příklad z nedávné minulosti: Globální minimální daň. Na ní se loni dohodli ministři financí skupiny G-7. Problém je v tom, že rozhodnutí summitu nejsou právně závazná. V nejlepším případě mohou být chápána jako prohlášení o záměru. A těch produkuje EK a téměř všechny poválečné instituce založené nebo iniciované USA tolik, že by našinec se zájmem jenom přečíst si je, ne porozumět jim, musel žít v době digitálního avatáru.