Li Kuang-jao zemřel v pondělí ve věku 91 let, přičemž už od roku 1990 nevykonával funkci premiéra, ale pouze čestnou funkci „seniorního ministra“. V čele malého ostrovního státu ovšem stál už od roku 1959 a byl nejdéle vládnoucím premiérem vůbec.

Dosáhl toho obrovskou vůlí, obratností a ne vždy férovými postupy, jako je omezování svobody tisku, zneužívání trestního práva a justice proti kritikům i opozici a manipulací s volebními okrsky.

Celosvětově proslulé se staly zákony zakazující žvýkačky nebo udělování tělesných trestů, například za posprejování veřejného majetku. Singapurské úřady však také rozhodují o tom, kde může která národnost bydlet nebo kolik dětí mohou které rodiny mít.

Vše se děje v zájmu stability a dlouhodobého rozvoje, nikoli z rozmaru. Tato obvinění leží na jedné straně misek při vážení Li Kuang-jaova odkazu. Na té druhé by stály jeho zásluhy, které jsou mnohem rozsáhlejší.

Li totiž byl politik, který pro rozvinutí svého talentu potřeboval spíše jeviště sousední Malajsie nebo Indonésie, a nikoli malého Singapuru.