Konzervativní část katolíků proti papežem navrhovanému novému znění Otčenáše protestuje čistě proto, že nechce nic měnit. Ta část věřících ovšem, která smysl židokřesťanství skutečně pochopila a využívá ho – a to je právě zajímavé –, protestuje také. Zmíněná změna textu totiž znamená, že Bůh přestává být pod novou Františkovou dikcí tím Bohem, který je v Bibli, tj. Stvořitelem a řiditelem světa a všeho, co se děje, tedy Pánem času, všech událostí a smrti, ale pouze duchovní silou nitra, která bojuje proti světským silám a brání se jejich omamujícímu působení na člověka.

Biblický Bůh „zbožných hříšníků“ tak mění svou bytostnou podstatu, odtahuje se od účasti na realizaci choutek, které podle Bible měl sám stvořit „a bylo to dobré“. Hříšníci pak zůstávají se svým hřešením jako ryby na suchu, mohou si za své hříchy najednou sami! Žádost a její realizace přestává být „Bohem stvořená“ a chráněná, což byl a je hlavní smysl židokřesťanství, a ocitá se sama, opuštěná, na hanbě.

Změní se tradice nenávisti ke Světlu poznání?