Konzervativní část katolíků proti papežem navrhovanému novému znění Otčenáše protestuje čistě proto, že nechce nic měnit. Ta část věřících ovšem, která smysl židokřesťanství skutečně pochopila a využívá ho – a to je právě zajímavé –, protestuje také. Zmíněná změna textu totiž znamená, že Bůh přestává být pod novou Františkovou dikcí tím Bohem, který je v Bibli, tj. Stvořitelem a řiditelem světa a všeho, co se děje, tedy Pánem času, všech událostí a smrti, ale pouze duchovní silou nitra, která bojuje proti světským silám a brání se jejich omamujícímu působení na člověka.
Biblický Bůh „zbožných hříšníků“ tak mění svou bytostnou podstatu, odtahuje se od účasti na realizaci choutek, které podle Bible měl sám stvořit „a bylo to dobré“. Hříšníci pak zůstávají se svým hřešením jako ryby na suchu, mohou si za své hříchy najednou sami! Žádost a její realizace přestává být „Bohem stvořená“ a chráněná, což byl a je hlavní smysl židokřesťanství, a ocitá se sama, opuštěná, na hanbě.
Změní se tradice nenávisti ke Světlu poznání?
Ve své učebnici dějin náboženství, tj. v knize Kořeny indoevropské duchovní tradice, ukazuji proměnu náboženské orientace z původního gnostického křesťanství na židokřesťanství jako fatální dělítko mezi dvěma hlavními proudy náboženského cítění. Tento zlom je nejlépe k pochopení na proměně samého smyslu „zbožné oběti“, když se náš původní pohanský chléb coby rituální symbol upevněného a dozrálého poznání rozdávaného mezi věřící proměnil v Bibli na krvavé tělo beránka. Tím jsme překročili osudový Rubikon a vydali se pod nadvládou katolické církve od uctívání vnitřního Boha Světla a Pravdy k uctívání „stvořeného světa“ a jeho temného Pána.
Současný papež se rozhodl po dvou tisících letech tuto orientaci měnit a vrátit se k původním kořenům duchovnosti. S touto změnou je možné jen souhlasit a radovat se z ní, avšak vynořuje se hned několik otázek: Je možné, aby se proti vůli biblického textu zavrhl biblický „strom života“ bez poznání a ve stálém hříchu a začal se uctívat v Genezi proklínaný a zakázaný „strom poznání“? Je možné, aby se tradice nenávisti ke Světlu poznání zlomila a my proti příkazu biblického Jahveho začali jíst z tohoto stromu, „abychom rozeznávali dobré a zlé a byli jako bohové?“ Je možné, aby se organizace, která nesmírně zbohatla na odpouštění všech hříchů do té míry, až Banco di Santo Spirito praská ve švech, tohoto proudu zlata vzdala?
Myslím, že, i když církev věří na zázraky, se tento zázrak nestane. A i kdyby sama církev podlehla tomuto zbožnému přání papeže Františka, milióny, ba stamilióny „zbožných hříšníků“, mu to nedovolí.
(autor, Mgr. Jan Kozák, je český religionista a překladatel ze sanskrtu. Své myšlenky ozřejmuje ve vlastním nakladatelství Bibliotheca gnostica)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
