Seděli jsme v jedné jeruzalémské kavárně u dobrého izraelského bílého vína. Jossi Avrami je už v penzi a se svou českou manželkou Ester, která do židovského státu emigrovala v roce 1968, má tři syny, Jossiho, Mošeho a Daniela. Je izraelským vlastencem tělem i duší a nepřežil by, kdyby některý z jeho synů nechtěl jít na vojnu. „Služba vlasti je u nás nejčestnější povinností, to nejsou prázdná slova, jako u Vás za komunistů, ale skutečnost. Byl jsem nadšený, když mí kluci přísahali v uniformě věrnost Izraeli v pevnosti Masada,“ řekl. „Ano Masada, kde židovští povstalci čelili kdysi dávno obrovské římské přesile, patří mezi Vaše památná místa, to vím,“ povídám.

Pak jsme se bavili o vzniku státu Izrael a shodli se na tom, že povídačky typu Židé ukradli Arabům půdu, jsou nehoráznou lží a trvale šířené pomluvy. „Pravdou je, že Židé tady toto území kupovali od jejich arabských vlastníků a mají na to dokumenty. My jsme dokázali z pouští udělat kvetoucí zahrady. To, že to Arabové neumí, je jejich problém,“ míní rezolutně Jossi. S tím jsem rovněž nemohl nesouhlasit.