Tedy k osobnostnímu rozvoji, který jednou může vyústit v jejich plnohodnotném zapojení do politiky strany a třeba i státu. Jejich nasazení ve vysokých veřejných funkcích, když jsem stál v čele sociální demokracie v letech 2005 až 2010, postupně nabývalo na síle. Až se ČSSD stala v roce 2008 nejsilnější politickou stranou v zemi.

Věnoval jsem po dobu svého působení v čele ČSSD velkou pozornost rozvoji mladých lidí po svém boku. Jiná věc je, že tito lidé vesměs vyšuměli v průběhu let a neosvědčili se pro nejvyšší stranické funkce. To se prostě stává a selhání mladých kádrů přišlo až po roce 2010, kdy jsem už politiku vedení tehdejší ČSSD neovlivňoval. I tito mladí politici si dávali velký pozor, aby se se mnou v rámci "odparoubkování" sociální demokracie nesvezli.

Jediným politikem z této líhně, jenž se prosadil, vytrval a který bude jistě dobrým ministrem současné vlády, je JUDr. Jeroným Tejc. Jsem rád, že na sobě tvrdě pracoval, zejména po odborné stránce. A dostal se na úroveň, která z něj dělá již dnes vládního rutinéra. Ale ostatní jeho druhdy mladí kolegové, které jsem forzíroval, a to nejen pro jejich mládí, ale i pro jejich schopnosti, které bohužel dále nerozvíjeli, jako byl Sobotka, Hašek, ale také Hamáček, neúspěšně propadli roštem stranické a veřejné činnosti.

V politice v zásadě skončili. Přecenili své schopnosti, nepracovali na sobě a byli to lidé, kteří ani neměli praktické zkušenosti. To se o J. Tejcovi nedá říci. Na nějakou dobu se stáhl z vyšší politiky, ale nebyl tak říkajíc líný na krok a dokázal přesvědčit svého nového stranického šéfa o svých schopnostech.

Když se dívám na mladé poslance v současných opozičních stranách, je to děs a hrůza.