Začíná mi připadat, že situace okolo Grónska je zhmotněním vztahu prezidenta Trumpa k jeho evropským protějškům. Od Macrona přes Starmera, Leyenovou a Merze se všichni před americkými volbami předháněli v dehonestaci Trumpa a nepokrytě podporovali jeho protivníka. Dost neprozíravé a opřené jen o jiný pohled na svět. Po volbách měli dost šancí se začít chovat jinak. Chovat se podle reality upadajícího hospodářského postavení zemí EU, slábnoucí vojenské síly a z toho plynoucího poklesu váhy na mezinárodní scéně.

Lídři EU a vedení EU se místo toho chovají vůči nové americké vládě přezíravě až arogantně. Proč si to myslím? Podívejte se na vyjednávání o míru na Ukrajině. Prezident Trump mnohokrát opakoval, že to není jeho válka, nikdy by ji nepřipustil a chce ji co nejdřív ukončit. Evropané se neustále oháněli jací jsou spojenci USA, ale mírové návrhy a snahy konflikt ukončit, stále celkem úspěšně komplikují až torpédují. Hovorově by se dalo říci, že do toho Trumpovi hází vidle.

Tak se chová slabší spojenec k tomu silnějšímu? Zkuste si takovou situaci promítnout do běžného života. Silnější se o něco snaží a jeho údajný slabší kamarád mu to neustále kazí. Jak asi dlouho takové přátelství vydrží? Prostě mezi špičkami EU a špičkami USA nefunguje žádná chemie, ba co hůř, prostě roste odpor jako v přežilém manželství. Ano, v minulosti nás pojilo mnoho dobrého, ale teď si už děláme jen naschvály.