Asi před deseti dny jsme se sešli v Praze v kavárně Slavia. Netušil jsem, o co může jít, člověka napadají až divoké úvahy, jestli po něm náhodou někdo nejde, ale na setkání v kavárně není přece nic nebezpečného. Avšak jak kdysi řekl jistý šéf FBI. „To, že jste paranoik, ještě neznamená, že po Vás nejdou.“ Nic takového. Nikita Romanov mě pouze chtěl poznat, protože píši o Rusku. „V mnohém s Vámi mohu souhlasit, ale někdy mně to připadalo, že utočíte nejen na Putina a spol., což jsou opravdu zločinci, ale napadáte Rusko jako takové. A to by mě mrzelo. Ovšem Váš blog o kozácích a sympatie k panu Velichovovi mě napověděli, že to s Vámi nemusí být tak špatné. Já mám totiž kozácké předky, a tak jsem Vás chtěl osobně poznat. A mnoho členů mé rodiny skončilo za Stalina v gulazích,“ řekl.

Tak jsem se ho zeptal, odkud je, tak odpověděl: „Z Carycinu.“ Já na to, „Znám, později Stalingrad a nyní Volgograd.“ „Pro mě pořád Carycin,“ odpověděl.

Pak už jsme se dali do řeči. Nikita přišle do Česka před dvěma lety. Z Ruska byl donucen odejít proto, že jeho firmu víceméně násilně převzali lidé z FSB, tedy ruské tajné služby. „Chodí to takhle, oni za Vámi přijdou s tím, že Vám nabízí přátelskou dohodu a že by rádi koupili Vaši firmu. Když odmítnete, tak na Vás něco najdou, přesněji vymyslí. Nejčastěji to bývají daňové úniky. Pak Vám firmu zabaví, vy za ní nedostanete nic, skončíte ve vězení a oni stejně mají, co chtěli. Já zvážil svoje možnosti, a vyšlo mně, že jim to raději prodám a zmizím. Rusku vládne mafie složená z tajných služeb, prokurátorů, policajtů a soudců. Proti nim jsou lidé bezmocní. Dokonce je to někdy až komické. Po jedné mé známé podnikatelce si vyšlápl v jednom sibiřském městě šéf protikorupční policie a chtěl po ní výpalné za ochranu. Jenomže ona už jej platila šéfovi tamnímu útvaru boje proti organizovanému zločinu. A ti dva si pak pořádně vjeli do vlasů. Už to bylo moc i na ruské poměry, tak je odvolali. Ale to se děje zřídka.“