Jana Zwyrtek Hamplová: Návrh nového stavebního zákona preferuje rychlost na úkor kvality

Důvod:

Návrh nového stavebního zákona preferuje rychlost na úkor obsahové kvality, zasahuje do ústavně garantovaných práv obcí a měst na samosprávu, samosprávu jako nejdůležitějšího partnera státu ignoruje, hrubě podceňuje personální otázky s aplikací nového zákona spojené, a považujeme za zcela nemožné, aby vstoupil v účinnost od 1.1.2021 pro příliš krátkou legisvakanční lhůtu.

Za Unii sebevědomé samosprávy na tyto otázky podrobněji upozorňujeme.

Vážená paní ministryně,
vážení páni poslanci a paní poslankyně,
vážení páni senátoři a paní senátorky,

na základě mnoha výhrad, z nichž některé dále uvádíme, považujeme za zcela nemožné, aby nový stavební zákon vstoupil v účinnost od 1. ledna 2021, a to i v případě, že by jeho návrhový text byl dokonalý (jakože tomu tak není).

Důvody, proč nemůže být nový zákon přijat v této podobě, jsou následující, a netýkají se dokonce výhradně jen obsahu zákona

1. Velmi krátká legisvakanční doba

Časové období, ve kterém je předpis platný, ale ještě nenabyl účinnosti, tj. doba mezi počátkem platnosti a počátkem účinnosti předpisu, označovaná jako legisvakance - legisvakanční doba (z latinského vacatio legis) má být určena k tomu, aby se adresáti právního předpisu, tj. ve své podstatě všichni občané této země, ale zejména pak pracovníci příslušných úřadů, seznámili s jeho obsahem tak, aby se jím okamžitě od nabytí jeho účinnosti mohli fakticky řídit, tedy aby zákon pochopili, vstřebali, a úředníci se jej naučili aplikovat.

Z tohoto důvodu je třeba, aby délka legisvakanční doby byla úměrná rozsahu a významu změn, které právní předpis oproti dosavadnímu stavu přináší. Takovým předpisem nový stavební zákon je, a když přihlédneme k délce schvalovacího procesu na půdě Parlamentu ČR, už dnes lze konstatovat, že tato legisvakanční doba bude zcela nedostačující. Vznikne tak nikoli zlepšení situace, ale stav právního chaosu, výkladové nejistoty a aplikační bezradnosti příslušných úředníků.

2. Personální nouze a potenciální soudní spory „povinných“ přesunů

S tím souvisí další otázka, a to personální nouze kvalitních úředníků v daném oboru. Už dnes schází na stavebních úřadech kvalitní znalci stavebního práva, a nový zákon tuto personální nouzi neodstraní. Zastáváme názor, že je třeba napřed najít a motivovat odborníky, a až poté schválit účinnost nového stavebního zákona. Povinné přesuny úředníků, s nimiž počítá zákon, nemohou v případě jejich právní obrany obstát.

3. Stát naprosto ignoruje zcela nezbytné partnerství se samosprávou při prosazování nového zákona

Vyslovujeme velmi vážné výhrady k tomu, že rozsáhlé připomínky samospráv nebyly nijak zohledněny. Samospráva je přitom nejdůležitějším partnerem státu, a to v mnoha směrech:

je dokonalou znalkyní regionů a jejich území
je dokonalou znalkyní historických souvislostí daných území i aktuální situace
je nositelkou regionálních projektů, často v lokálním veřejném či důležitém zájmu
nejlépe zná potřeby a zájmy obyvatel daného regionu
má nejvyšší politickou důvěru v zemi

Jsme si vědomi, že stavební právo musí projít výraznými změnami, a že je nezbytné zjednodušit a zrychlit stavební řízení. Stávající praxe je skutečně neudržitelná, umožňuje zneužívání zákona účelově zakládanými subjekty, řízení komplikuje přemíra formalismu, a tak bychom mohli pokračovat. Tyto výhrady říkala samospráva dlouhé roky, a proto dnes „vyděšeně“ přihlíží rychlosti a překotnosti, s jakou se nový zákon tlačí do schvalovacího procesu, aniž se právě k připomínkám samosprávy přihlíží.

Chceme však dnes vyslovit, že bez získání samosprávy na stranu nového stavebního zákona není možné očekávat jeho přijetí širokou veřejností, a bez jeho přijetí širokou veřejností, včetně té odborné, nemůže být nový stavební zákon úspěšný. Právní norma tohoto typu může být úspěšná a akceptovaná pouze tehdy, kdy se s ní ztotožní většina veřejnosti, a to se bez samosprávy nemůže státu nikdy podařit.

4. Zásah do ústavních práv samosprávy

Návrh zákona ovšem vykazuje už dnes vedle obecných výhrad i mnoho věcných a legislativních nedostatků, kvůli kterým se rozhodně nemůže stát základním pilířem reformy stavebního práva.
Tyto konkrétní nedostatky formulovala samospráva prostřednictvím zejména SMO, které je připomínkovým místem, v řádných lhůtách, a my se s jejími připomínkami ztotožňujeme.

Z naší strany bychom tedy vedle

- krátké legisvakanční doby
- trvalé personální nouze
- připomenutí základních rysů zcela nutného partnerství státu a samosprávy

poukázali zejména na nejpodstatnější a zcela nepřijatelný jev, k němuž byl nový stavební zákon z našeho pohledu vysloveně zneužit, a tím je jasný zásah do ústavně zaručeného práva obcí a měst na samosprávu a práva na rozhodování o využití vlastního území, protože obce a města výrazně oslabuje.

Máme na mysli zcela zásadní připomínku k § 22 písm. p) zákona.

Vzít obcím možnost pořizovat si územní studie a územní plány samostatně významně zhoršuje jejich postavení v procesu pořizování a omezuje možnost, aby efektivně korigovaly rozvoj na svém území. Obce tak budou fakticky paralyzovány, protože budou při pořizování závislé pouze na stavebních úřadech.

Z tohoto ustanovení totiž vyplývá, že již nebude možné, aby pořizovatelem byl Obecní úřad, který si zajistí kvalifikaci, tak jako tomu bylo dle platné legislativy viz. § 6 odst. 2 a 24 zákona č. 183/2006 Sb., v účinném znění. Za 12 let platnosti stávajícího stavebního zákona se forma pořizování tzv. „létajícím pořizovatelem“, jako doplňující možnost pořizování, velice osvědčila a v mnoha případech to byla jediná možnost, jak obce mohly pořizovat nové územní plány a jejich změny, které přispěly k jejich rozvoji, neboť úřady územního plánování byly v tak špatné personální situaci nebo byly zahlceny jinými úkony, že pořizování územních plánů pro obce v jejich správním obvodu bylo otázkou někdy i více než 5 let.

Ve vztahu k samotným kvalifikovaným osobám je pak nutné zdůraznit, že ke znakům právního státu a mezi jeho základní principy neoddělitelně patří také zásada právní jistoty, přičemž její nezbytnou součástí je předvídatelnost práva. Ten, kdo se spolehne na platné právo, nemůže být ve svém očekávání zklamán. Jedině takto předvídatelné chování vylučuje prostor pro případnou svévoli, pro niž v demokratickém právním státě není místa. Předvídatelnost práv je jedním ze základních prvků principu právní jistoty, bez jehož respektování si nelze demokratický právní stát představit. Princip právní jistoty de facto znamená, že právo tíhne ke stálosti a ten, jenž se na něj spolehne, nemá být zaskočen nějakým překvapivým a neočekávaným zvratem. Pokud tedy kvalifikovaná osoba 12 let budovala svou činnost, která je její obživou, a to obživou pro ostatní velmi přínosnou, není možné, aby stát, který jednou takovou možnost odborné činnosti připustil, takto zasáhl, navíc bez jakéhokoli důvodu.

Navíc zasahuje do jedné z mála věcí, která nyní funguje.

5. Nesystémové řešení údajné podjatosti obcí a měst

Pokud se dále hovoří po třiceti letech spojeného modelu státní správy a samosprávy o údajné systémové podjatosti obcí a měst, je to jednak po takové době úsměvné (judikatura to již mnohokráte vyloučila), jednak je to za nadále trvajícího spojeného modelu výrazně nelogické řešení jedné dílčí oblasti.

Novelizace je vedena také s cílem řešit údajnou systémovou podjatost obcí, což pokládáme za problém relativně okrajový, přenáší tuto systémovou podjatost na státní úroveň, ovšem neřeší ji.

ZÁVĚR

Nenasloucháme tedy hlasům o zájmových skupinách, ať již existují či nikoliv. Nespekulujeme o vlivech těch nebo těch. Formulovali jsme však několik vysoce závažných a zcela objektivních a logických argumentů, díky kterým nemůže návrh nového zákona obstát. Tyto důvody ještě jednou rekapitulujeme:

krátká legisvakanční doba
trvalá personální nouze v oboru
možné soudní spory z povinného přesunu úředníků a s tím náklady spojené na odstupné
popření zcela základních rysů partnerství státu a samosprávy
porušení předvídatelnosti práva pro dnes fungující kvalifikované osoby
zásah do ústavních práv obcí a měst na samosprávu na svém území
nesystémové řešení obecně platného a trvajícího zdvojeného modelu veřejné správy v jediné oblasti stavebního práva

Lze předpokládat, že dopad takto narychlo přijatého zákona bez přihlédnutí k těmto vážným argumentům by byl negativní v mnoha směrech – chaos v daných správních řízeních, nedostatek odborných pracovníků, potencionální soudní spory včetně právní obrany ústavních práv samosprávy. Daný zákon může přitom fakticky uspět pouze za podmínky partnerské kooperace státu a samosprávy na jeho konečném obsahu, a dostatečně dlouhé doby na seznámení se odborné veřejnosti s ním.

Vyslovujeme současně souhlas s iniciativou Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv a Spolku pro obnovu venkova, a ztotožňujeme se s jejich obsahem.

Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová
předsedkyně Unie sebevědomé samosprávy , z.s.
advokátka specializující se na veřejné právo