Vyjděme z čísel, které máme k dispozici díky evropskému statickému úřadu Eurostatu. Náš nový stát ke konci roku 2011 dlužil 8,2 bilionu euro. Jinak řečeno 87,2% HDP. Tento dluh se za poslední tři roky zvýšil o 2,2 bilionu tedy o 27,1% HDP. Nezaměstnanost v tomto státním celku dosáhla v květnu 11,1%. Ve stejném období loňského roku to ještě bylo rovných 10%. Ve věkové skupině do 25 let nemá práci 22,6% lidí o 2,1% více než před rokem. Naděje mnohých se soustředí na nejvýkonnější část nového státu Německo. Tomu se sice v roce 2011 povedlo zásluhou ekonomického růstu své zadlužení snížit o 1,8% HDP na 81,2%, ale jeho dluh přesto vzrostl o 31 miliard euro na 2,088 bilionu. Další významná oblast Francie na konci roku 2011 dlužila 85,8% HDP, o 3,5% HDP více než před rokem. Celkem šlo o 1,7 bilionu euro.

Nový stát má zkrátka velké dluhy, které stále stoupají. Zároveň má i rostoucí nezaměstnanost. Otázka je, jak dlouho bude trvat, než se nový stát dostane do stejné situace jako je nyní Itálie či Španělsko, jejichž cena dluhopisů je natolik vysoká, že další zadlužování se pro ně stává už neudržitelné. Stojí za zmínku, že výše dluhu Španělska byla na konci roku 2011 68,5% tedy výrazně menší než v případě Německa. Samozřejmě Španělsko se od Německa liší rychlostí zadlužování, růstem ekonomiky i mírou nezaměstnanosti, ale co se týče velikosti dluhu, je na tom o dost lépe.

Společné evropské dluhopisy by jistě určitou dobu žily ze své pověsti dané ekonomickou silou Německa. Jak se to ostatně daří například Francii, která má mnohem lepší rating, než by odpovídalo velikosti jejích dluhů a výkonu ekonomiky. Dříve či později však tato pověst vezme za své a pozornost se upře na reálná čísla, která mluví jasně už dnes.