Podobnými výroky se prezentuje i Jiří Dienstbier. Jeden se týká boje proti korupci a klientelismu: "Je třeba diskutovat o jasných krocích. Jedna z možností je právě změna volebního systému, ale i například majetková přiznání, o kterých se tak dlouho mluví a která jsou standardní v dalších demokratických zemích." O změně volebního systému do Poslanecké sněmovny mluví i další prezidentští kandidáti, například Přemysl Sobotka.
Prezidentští kandidáti své výroky možná myslí jen jako pouhé prezentování svých názorů či různých návrhů na změnu k lepšímu. Třeba se vůbec nejedná o předvolební sliby. Těžko ale zabránit tomu, aby je voliči tak chápali. Když něco takového pronášíte v kontextu předvolební kampaně, nemůžete se divit občanům, kteří si to vyloží právě tímto způsobem. Bude velmi zajímavé sledovat, s čím vším uchazeči o post hlavy státu ještě přijdou. V každém případě, pokud by opravdu slibovali, že budou podporovat podnikání a tvorbu pracovních míst či zajistí majetková přiznání, jedná se o výrazné hazardování s očekáváním voličů, na které můžeme doplatit všichni.
Přímá volba bude kandidáty svádět k různým slibům, které neodpovídají roli a pravomocím prezidenta v naší parlamentní republice. Čím více se budoucí hlava státu do svých slibů zamotá, tím větší bič si na sebe ušije a tím více pak bude tlačena k tomu, aby v rámci své snahy o znovuzvolení alespoň vytvořila dojem, že se o splnění svých slibů snaží. To může vést k tomu, že namísto role ceremoniáře bude usilovat o realizace svého vlastního politického programu a jeho vystupování ve vztahu k vládě a parlamentu bude mnohem aktivnější. Výsledkem mohou být velké ústavní konflikty a politická nestabilita.
S tím souvisí to, co vlastně od nového prezidenta očekáváme. Velmi zajímavý je v tomto ohledu text profesora Milana Zeleného s názvem Přímá volba prezidenta: Promarníme příležitost? Nároky, které Milan Zelený na prezidenta klade, jsou obrovské: "Přímo volený kandidát při podpoře regionálních a lokálních občanských iniciativ a institucí může získat skutečný mandát, který by umožnil následné posílení pravomocí českého prezidenta de facto. Proč? Protože současná legislativní a výkonná moc jsou stále v rukou stejných, dnes již pučově naladěných stran a jejich kmotrů. Přímo a veřejností vybraný a zvolený prezident by mohl konečně zastupovat zájmy občanů na regionální i lokální úrovni – ne jen zájmy centrálních stran. Stal by se tolik potřebnou protiváhou proti oportunistickým koalicím za udržení moci."
Milan Zelený vyzývá k tomu, aby si občané našli své vlastní kandidáty, kteří budou nezávislí na politických stranách a zájmových skupinách – někoho nespojeného s českou privatizací a celkově bez jakékoli dlouhé politické zkušenosti. V kampani stačí využít internet, společenské sítě a dobrovolnou angažovanost. Určitě není nic špatného na tom, když se začnou objevovat kandidáti na základě spontánní poptávky občanů, kteří se sami zorganizují a připraví danému kandidátovi kampaň. Takovým kandidátem se zdá být profesor Vladimír Franz.
Problém ale vidím v příliš velkých očekáváních, které Milan Zelený s budoucím prezidentem spojuje. Zkusme si představit, že se hlavou státu stane opravdu někdo, o kom Milan Zelený sní. Dotyčný získá silný mandát, který mu umožní posílení svých pravomocí. Nový prezident se i dlouhou dobu může tvářit, že zastupuje zájmy občanů a že je tolik potřebnou protiváhou proti zmíněným oportunistickým koalicím za udržení moci, kdo mu ale v tomto úsilí bude stanovovat pravidla a mantinely? Kdo pohlídá, zda ještě stále zastupuje zájmy občanů nebo už někoho úplně jiného?
Celé to na mě působí trochu tak, že Milan Zelený se až příliš soustředí na boj proti současným mocenským strukturám a přímo voleného prezidenta vnímá především jako šanci, jak získat silnou postavu v tomto zápase. Že je to celé trochu složitější, je patrné už z toho, že přestože takový Vladimír Franz zatím, zdá se, splňuje všechna Zeleného kritéria, Zelený ho i tak staví do jedné řady s ostatními uchazeči, které odmítá. Zkrátka vypadá to tak, že i kdyby se objevili nějací kandidáti nespojení s polistopadovou a předlistopadovou politikou či privatizací, se kterými by přišli sami občané, Milanu Zelenému by se zamlouvali jen někteří.
Musím přiznat, že se Milanu Zelenému nedivím. Kdybych navrhoval to, co on, také bych si netroufal takovouto roli prezidenta svěřit leckomu. Musel by to být někdo, koho moc dobře znám a kdo je podle mě maximálně odolný proti svodům moci. Ty v tomto případě budou enormní. Milan Zelený říká, že přímá volba je unikátní příležitostí. Podle mě je to však jeden velký hazard.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
