Leckdo už počítá s postupem Jana Fischera a Miloše Zemana do druhého kola a s výhrou toho prvního. Kandidátů je však více a jejich složení je opravdu pestré. Kandidatura každého z nich má šanci rezonovat u některé skupiny voličů. Proberme si je jednoho po druhém.  

Jana Bobošíková. Navzdory její pověsti, že kandiduje na každou funkci, která se zrovna namane, její vyhrocená antievropská rétorika může několik procent voličů oslovit. Zvlášť když komunisté nepostavili svého kandidáta. Jiří Dienstbier jako kandidát ČSSD by měl mít silnou oporu ve voličích vlastní strany. Hlasy by mohl dostat i od některých příznivců KSČM.  

Vladimír Dlouhý míří na podobné středové a středopravé voliče jako Jan Fischer. Profil obou kandidátů je v mnohém podobný. Bude zajímavé sledovat, zda se mu podaří z preferencí Jana Fischera něco uloupnout. Jan Fischer sám se snaží budovat obraz zodpovědného umírněného muže, který ničím nevyčnívá, a tím je přijatelný pro všechny. S výjimkou komunistů, které by nepustil do vlády. Výhodou Táni Fischerové je to, co jí mnozí vyčítají. Nikam se necpe. O prezidenství nestojí a kampaň dělat nebude. Maximálně, když ji pozvou na nějakou besedu, tak tam přijede vlakem. Takové vystupování může být pro řadu voličů sympatické a Táňa Fischerová se jím spolehlivě odliší od chumlu navzájem se přetlačujících kandidátů. A v proudu vtíravé a maskulinní kampaně to může působit jako příjemný balzám.  

Vladimír Franz zaujme mladší voliče. Jeho volba v sobě obsahuje nádech provokace kombinované s inteligencí a vzděláním. Ve Vladimíru Franzovi se mísí obě složky, což v českém zatuchlém politickém prostředí může být dost lákavé. Tomio Okamura využívá řadu aktuálních trendů – odpor proti nepřizpůsobivým, znechucení politikou a národní akcenty. A voliči na to slyší. Na rozdíl od Jany Bobošíkové je neokoukaný.  

Zuzana Roithová je asi nejlepší kandidát, kterého KDU-ČSL mohla postavit. Nejenom, že může získat hlasy voličů této strany, ale těší se i širšímu respektu a zdůrazňuje hodnoty, které v politice leckdo postrádá. Popularita Karla Schwarzenberga sice už není, co bývala. Přesto je pro část voličů stále někým, kdo by se dobře vyjímal na známkách. Na rozdíl od Jana Fischera má trochu více šťávy a také nebyl v KSČM. Přemysl Sobotka příliš perspektivní není, ale i on nějaké to procento od ubývajících voličů ODS může dostat. A nejlepší nakonec: Z jako Zeman. Bývalý premiér se tváří jako levicový kandidát, přesto mu může dát přednost i mnoho voličů pravice. Např. ti, kteří si myslí, že Jan Fischer je nemastný neslaný, či kteří mají pocit, že Miloš Zeman má větší zásluhy než on.  

Rej kandidátů bude velmi nepřehledný. Každý z nich může oslovit určitou skupinu voličů. I ten, kdo je považovaný za outsidera, může získat pár procent, a tím dramaticky ovlivnit šance dalších na postup do druhého kola. Navíc do voleb také může zasáhnout to, když příznivci některého kandidáta v prvním kole zůstanou doma. Největší riziko je to pro Jana Fischera. Pokud se jeho vítězství bude zdát až příliš jisté, řada lidí, kteří o něm uvažují, k volbám nemusí přijít, nebo budou v prvním kole volit někoho, kdo jim přijde výraznější či bližší. Jan Fischer může být favoritem druhého kola. Nejprve ale do něj musí postoupit.