V rozhovoru, který ekonom, politolog a politik Tomáš Doležal poskytl Parlamentním listům (k přečtení ZDE), se velmi podnětně zamyslel nad dnešním stavem Evropské unie a nad tím, co se dnes děje na české, či spíše na pražské scéně. O tom, že bychom měli mít dobré vztahy s okolními zeměmi, u nás kromě pražské kavárny asi nikdo nepochybuje. Představa zpovídaného analytika SPD o tom, že by mezi naše přátele mohla patřit například Itálie, je ale podle mě mylná. Doležal přitom na Italech obdivuje „ohromnou sílu a touhu udržet vlastní národní existenci a suverenitu, nezaniknout znovu v nějaké říši jako provincie.“

Vidí nás jako zaostalé

Italům ovšem nejde o žádné udržení národní existence, byli vždy hrdým národem a rakouským panstvím v Lombardii či Benátkách pohrdali. Byli vždy vyspělejší než Rakousko-Uhersko. V první světové válce vyráběli tanky, obrněné automobily a nákladní auta. Armáda Josefa Švejka a vozatajce Bonga používala jen koňská spřežení. Jsme tedy pro ně zaostalou zemí a Italy zajímají jen česká děvčata. Itálie se v žádném případě nechystá vystoupit z EU a nikdy z ní nevystoupí. Stala se základnou pro vybombardování Libye, přestože žádný z bombardujících států neměl představu, co bude po zásahu dál. Ani dnes nejsou státy jako Itálie, Francie a Británie schopny zajistit embargo na dodávky zbraní do této rozvrácené země. Turci tak v Libyi vesele válčí a podporují migraci Afričanů do Evropy. Itálie nemá žádnou migrační politiku. Neziskovky i pašeráci dopravují Afričany do Itálie komfortně a po zakotvení se jim dostává náležitého zabezpečení. V době koronavirové krize si Italové vzpomněli právě na tyto své přistěhovalce. Měli by nahradit Středoevropany, kteří v severní Itálii každoročně češou ovoce. Itálie nechce odnikud vystoupit. Jde jen o její dluhy či dluhopisy. Jejich „přiměřenost“ posoudí německý ústavní soud.