Je to dáno kontroverzní osobou nositele tohoto jména. Proti právu ČSSD, která jej původně nominovala na post ministra zahraničí nelze nic namítat, problém přichází v okamžiku, kdy jej prezident republiky, na rozdíl od všech ostatních navržených kandidátů na ministry vlády, odmítá jako ministra MZV jmenovat. Ani jemu nelze právo na nejmenovaní navrženého kandidáta na ministra upírat, má na to právo dané mu Ústavou. Dalo by se tedy ze strany ČSSD, potažmo předsedy Hamáčka očekávat, že přes delší dobu vedenou slovní korespondenci (potyčku) mezi prezidentem a předsedou ČSSD Hamáčkem, event. i premiérem Babišem, bude vedení ČSSD postupovat uváženě, odpovědně a racionálně, že bezdalších problémů navrhne jiného člověka na tento post. Bohužel se tak nestalo. To potvrdil už tím, že tujto problematikou přehodil na „povolební“ kolej, kdy k tomu prý bude více času a prostoru. Řešení je to sice značně iracionální, ale Hamáčkovo!

Současná situace si vynutila opatření, že předseda ČSSD Hamáček z výše uvedených důvodů zastává jak funkci ministra vnitra, tak „v záskoku“ a dočasně i funkci ministra zahraničních věcí. Je si sice vědom, že „posed“ na dvou židlích není ani pohodlný, ani praktický, přesto se evidentně nesnaží problematiku obsazení postu ministra MZV racionálně řešit. Je smutné, že se ČSSD a sám pan Hamáček ohání tvrzením,  že vzniklou situaci nezavinila ČSSD v domnění, že veřejnost je nejen hloupá, ale i slepá a hluchá.