Nevím, zda účastníci sudetoněmeckého sjezdu, který se uskuteční o tomto víkendu v Brně, dosáhnou duševní ejakulace v okamžiku, kdy jim snaživí tzv. aktivisté (já bych spíš řekl kolaboranti formátu Emanuela Moravce) sdělí, že natřeli ruce sochy Dr. Edvarda Beneše rudou barvou. Možná, že jim pak na sjezdu bude udělena medaile Konráda Henleina ve zlatě a s ratolestmi.

Natírání soch barvou krve se u nás stalo opravdu roztomilým zvykem, nepostradatelným v určitých vrstvách české společnosti, žijících nenávistí. Ti čtyři nešťastníci, kteří tento mrzký čin spáchali na soše u Masarykovy univerzity v Brně, sdělují, že rudá barva má symbolizovat krev údajných československých občanů, kteří byli vysídleni po válce do německojazyčných zemí. Dodávám pro pořádek, že na základě rozhodnutí vítězných mocností v Postupimi.

Popravčí četa čtyř aktivistů, a nelze se na ně zlobit, že to tito popletové neví, neboť to nebudou žádní velcí Einsteini, jaksi přehlédla, že sudetští Němci, žijící k 1. říjnu 1938 na území českých krajů přivtělených podle Mnichovské dohody k hitlerovské Třetí říši, již nebyli tímto dnem československými občany. Stali se občany Třetí říše. A vlastně tak pozbyli čs. občanství úředním i svým vlastním rozhodnutím.