Nevím, zda účastníci sudetoněmeckého sjezdu, který se uskuteční o tomto víkendu v Brně, dosáhnou duševní ejakulace v okamžiku, kdy jim snaživí tzv. aktivisté (já bych spíš řekl kolaboranti formátu Emanuela Moravce) sdělí, že natřeli ruce sochy Dr. Edvarda Beneše rudou barvou. Možná, že jim pak na sjezdu bude udělena medaile Konráda Henleina ve zlatě a s ratolestmi.

Natírání soch barvou krve se u nás stalo opravdu roztomilým zvykem, nepostradatelným v určitých vrstvách české společnosti, žijících nenávistí. Ti čtyři nešťastníci, kteří tento mrzký čin spáchali na soše u Masarykovy univerzity v Brně, sdělují, že rudá barva má symbolizovat krev údajných československých občanů, kteří byli vysídleni po válce do německojazyčných zemí. Dodávám pro pořádek, že na základě rozhodnutí vítězných mocností v Postupimi.

Popravčí četa čtyř aktivistů, a nelze se na ně zlobit, že to tito popletové neví, neboť to nebudou žádní velcí Einsteini, jaksi přehlédla, že sudetští Němci, žijící k 1. říjnu 1938 na území českých krajů přivtělených podle Mnichovské dohody k hitlerovské Třetí říši, již nebyli tímto dnem československými občany. Stali se občany Třetí říše. A vlastně tak pozbyli čs. občanství úředním i svým vlastním rozhodnutím.

Češi, kteří žili po 1. 10. 1938 na území sudetské župy a nechtěli být říšskými občany, ale chtěli se stát občany protektorátu, museli požádat na českých konzulátech v Německu o toto dobrodiní. Což také desítky tisíc Čechů, kteří žili v sudetském pohraničí, skutečně učinily. Sudetští Němci poté, co pozbyli československého občanství, pokud to byli muži v patřičném věku, se za odměnu stali vojáky Wehrmachtu. A desetitisíce z nich položily životy za myšlenku velkoněmecké říše, a to především na východní frontě. Budiž jim země nelehká. Řada z nich se totiž zúčastnila krvavých represálií vůči civilnímu obyvatelstvu Ruska, Běloruska a Ukrajiny...

V těchto dnech vyvrcholilo štvaní vůči E. Benešovi symbolicky zneuctěním sochy prezidenta Osvoboditele kolaborantskou lůzou. Stalo se tak poté, co tito duševní a političtí impotenti pochopili, že nejsou schopni dosáhnout, už také proto, že to legislativně-technicky ani nejde, zrušení poválečných prezidentských dekretů. Aby udělali svým sudetoněmeckým komplicům radost, přišli s náhradním řešením.

Vláda, která je ve věci sudetoněmeckého sjezdu v zásadě pasivní a snaží se dělat mrtvého brouka, nedobře dělá. Těm, kdo natřeli ruce druhému československému prezidentovi rudou barvou, a těm, kdo je skrytě řídili, jde o to v osobě druheho čs. prezidenta zneuctít myšlenku samotného suverénního českého státu. Jde jim také o to dát políček české vládě, která ve vší slušnosti a s klidem vyjádřila přesvědčení, že je akce nostalgiků v Brně, kteří pěstují ve svém srdci, když ne přímo ideály nacionálního socialismu, tak tedy alespoň ducha studené války, což nepřispívá vztahům mezi českým a německým národem. Ostatně pokud jde o mě, jsem dávno smířen s demokratickým Německem a jeho občany. A do minulosti se vracet nehodlám.

A všemi těmi, kdo se vrací láskyplně do nacistické minulosti, anebo z české strany se jim často ze zištných důvodů snaží nadbíhat, hluboce pohrdám. Vláda by teď měla udělat jednu rozhodnou věc. A sice v poslední chvíli sjezd duchů a pohrobků někdejší Henleinovy strany zakázat.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele

Psali jsme:

Jiří Paroubek: Jaké zájmy vlastně hájí prezident Pavel?

Jiří Paroubek: Podpora sportu v české praxi

Jiří Paroubek: Sudetoněmecký landsmanschaft v soustředěné palbě ve sněmovně

Jiří Paroubek: V Praze se sešli dva prezidenti studenoválečníci