Už více než tři desítky let po sametové revoluci přetrvává v českém právním řádu jeden pozoruhodný anachronismus. Člověk, který za života pečlivě spravuje svůj majetek a plánuje jeho osud po své smrti, naráží na nečekanou zeď. Podle současného zákona totiž nemá právo rozhodnout o tom, kdo jeho poslední vůli zrealizuje. Místo něj svěří stát péči o jeho pozůstalost notáři podle úředního rozvrhu – bez ohledu na to, zda k němu má rodina důvěru, nebo zda je daný úřad znám svou (ne)efektivitou.

Brzda jménem státní monopol

V praxi to pak vypadá následovně: Notář, kterého si zůstavitel nevybral a dědicové ho nechtějí, nemá žádnou tržní motivaci k rychlosti. Na rozdíl od situace, kdy notáře sami oslovíte se zakázkou na sepsání smlouvy, zde vystupuje jako úředník v přiděleném rajonu. Výsledek? Dědická řízení běžně trvají měsíce, v horším případě i roky. Lidé pak zbytečně čekají na majetek v čase, kdy by potřebovali refinancovat hypotéku, prodat nemovitost nebo se prostě v životě posunout dál. Státní monopol v podobě povinného soudního komisaře je v těchto případech zbytečnou brzdou.

Zkostnatělý model starého mocnářství

Je absurdní, že v zemi, která se hlásí k liberální demokracii a ochraně soukromého vlastnictví, nemůže občan určit správce své pozůstalosti. Tento model držíme už jen my a pár dalších zemí bývalého rakouského mocnářství, jako jsou Slovensko, Rakousko, Slovinsko či Chorvatsko. Zbytek Evropy se na takové omezení dívá jako na nepochopitelný zásah do svobody jednotlivce.

Otázkou zůstává, proč tento „pohrobek“ starých pořádků nikdo z politiků neřeší. Proč zákonodárci za celá tři desetiletí nevyšli lidem vstříc v tak základní věci, jako je právo svěřit vyřízení vlastního majetku někomu, komu věří?

Falešný strašák korupce

Argumentovat rizikem korupce nebo podjatosti při svobodné volbě notáře by bylo v českém prostředí vrcholem pokrytectví. Stát sice často argumentuje tím, že notář musí být nezávislým soudním komisařem, aby chránil všechny strany řízení, ale tato obava je v případě volby samotného zůstavitele lichá. Už dnes si notáře pro sepsání závěti vybíráme sami a systém funguje bez problémů. Přidělování notáře „rozvrhem“ tak není ochranou spravedlnosti, ale pouhým projevem nedůvěry státu ve vlastní občany.

Navíc, největší korupční kauzy posledních let – od pražského Dopravního podniku přes Správu železnic po podivné čachry v nemocnicích nebo na ministerstvech – bují právě tam, kde má stát své „kontrolní“ mechanismy a monopolní moc. Je úsměvné tvrdit, že občan není dostatečně svéprávný na to, aby si vybral notáře, když ten samý stát s klidem svěří odpovědnost za miliardové veřejné majetky do rukou úřednického aparátu. Očekával bych, že Notářská komora bude sama iniciovat změnu zákona, která nás odpoutá od rigidního rakouského konceptu.

Náprava není složitá

Stačí jednoduchá novela zákona o zvláštních řízeních soudních. Ta by dala zůstaviteli právo určit v závěti nebo ve zvláštním notářském zápisu konkrétního notáře, který bude v jeho věci působit jako soudní komisař. Pokud by zůstavitel nikoho neurčil, využil by se pro takový případ stávající systém rozvrhu.

Jedná se o minimální, cílenou a selským rozumem zjevně potřebnou změnu, která vrací právo svobodně rozhodovat tam, kam patří – do rukou občanů. A i zde platí, že malé krůčky v legislativě mohou znamenat pro lidi velký přínos.

Pro milovníky paragrafů: Návrh novely

Do zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, by stačilo doplnit § 101 o nové znění: „§ 101a

1. Zůstavitel je oprávněn v závěti nebo v listině sepsané ve formě notářského zápisu určit notáře, který bude v řízení o jeho pozůstalosti pověřen provedením úkonů soudního komisaře. 
2. Je-li notář určen podle odstavce 1, je soud tímto určením vázán a určeného notáře provedením úkonů pověří. 
3. Není-li notář určen podle odstavce 1, nebo nemůže-li určený notář úkony soudního komisaře vykonávat, stanoví notáře pověřeného úkony soudního komisaře rozvrh vydaný předsedou krajského soudu.“

Psali jsme:

Rudolf Mládek: Potřebujeme revoluci v odpovědnosti. Od státu i od úředníka

Rudolf Mládek: Komunální mandát jako vstupenka do zóny beztrestnosti

Rudolf Mládek: Piráti si už rozdělují ministerská křesla

Rudolf Mládek: „Pod metro na Staroměstské skočil muž“