K existenci Senátu se již delší dobu snáší celá řada názorů, ale v nemalé míře i kritika. Pokud jde o názor české veřejnosti na účelnost a potřebnost Senátu, není žádným tajemstvím, že drtivá většina občanů si myslí, že Senát je nepotřebný, že je odkladištěm nepotřebného, bezvýznamného (živého) politického inventáře všeho druhu. Z uvedeného tedy vyplývá, že Senát lze zařadit mezi čtyři známé zbytečnosti, jakými jsou mužské bradavky, farářovo přirození, BISka a zmíněný Senát. V případě Senátu to dokazují procenta, která ukazují, jaký zájem je o existenci Senátu, protože posledních voleb do Senátu se zúčastnilo „celých“ 15 procent oprávněných voličů, kteří zvolili vpravdě významné osobnosti, ne-li celebrity, zvláště ze spolku Starostové, tedy STAN, kteří senátní volby vyhráli, jak do značné míry namyšleně konstatuje jejich předseda Rakušan. Podle něj STAN české politice nabízí výrazné osobnosti.

Z hlediska čísel a procent nelze proti tomu nic namítat, čísla jsou čísla, procenta jsou procenta. Poněkud horší je fakt, že za Starosty kandidovali lidé, kteří nejsou kmenovými členy STAN, ale „za“ STAN jen kandidovali! Tak např. pan Zitterbart kandidoval „za“ STAN stejně jako pánové Plevný, Sobotka, Trešl, Kárník či paní Pešatová a další, kteří nejsou členy „STAN“, nicméně „za“ STAN jen kandidovali. Podobné „machinace“ s kanditurami „za“ se děly i v případě krajských voleb, kdy např. člen TOP 09 kandidoval „za“ STAN či za jiné politické sekupení, jako např. „VRDH“, tedy „Vezmeme rozum do hrsti“ apod. Jinými slovy, všehoschopní rádoby politici se sdružují, vytvářejí koalice a aliance nikoli za účelem být městu a občanům užiteční, ale za udržení se u politických koryt, vlivu, moci a také aby „posílili“ své šance porazit konkurenci.